Čís. 12173.Slovům prvého odstavce § 141 obč. zák.: »dokud se nemohou samy vyživovati« jest rozumět! tak, že jest otec zproštěn povinnosti uložené mu v § 141 obč. zák., nabylo-li dítko způsobilosti k samostatné výživě a poměry byly takové, že se snaha dítka, najíti zaměstnání, mohla setkali s úspěchem.Manželské dítě nemůže požadovati na otci výživné z důvodu, že dále studuje na vysoké škole, odepřel-li otec pro své neutěšené hmotné poměry důvodně souhlas s tím, by dítě studovalo na vysoké škole.(Rozh. ze dne 9. prosince 1932, Rv I 1703/31.)Žalobci bylo usnesením ze dne 24. října 1923 uloženo, by platil svému manželskému synu výživné měsíčních 200 Kč až do doby, kdy syn bude s to samostatně se vyživovati. Syn absolvoval roku 1924 reálku a studoval dále na technice, s čímž žalobce nesouhlasil. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na synovi, by bylo uznáno právem, že nárok žalovaného z usnesení ze dne 24. října 1923 zanikl, a by exekuce vedená žalovaným proti žalobci k vydobytí vyživovacích příspěvků za měsíc prosinec 1925 a měsíce leden až červenec 1926, byla prohlášena za nepřípustnou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic.Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Nelze souhlasiti s názorem, že jest možností, samostatně se živiti, rozumět! konkrétní možnost, a že bylo na žalobci, by dokázal, že se žalovanému nabízí určité zaměstnání, které mu zabezpečí existenci. Slovům prvého odstavce § 141 obč. zák. »dokud se nemohou samy vyživovati«, jimiž byl i v exekučním titulu určen rozsah vyživovací povinnosti žalobcovy proti žalovanému, rozuměti jest tak, že jest otec zproštěn povinnosti v § 141 obč. zák. mu uložené, nabylo-li dítko způsobilosti k samostatné výživě a poměry byly takové, že snaha dítka najíti zaměstnání mohla se setkati s úspěchem — leč žalovaný ani netvrdil, že se o to pokusil a že jeho snaha byla marnou, naopak oddal se studiu na vysoké škole, což vylučuje, že hledal zaměstnání. Jde o to, zda mohl žalovaný požadovali výživné na otci (na žalobci) z důvodu, že dále studoval na technice. Otázku jest zodpověděti záporně. Je zjištěno, že otec nesouhlasil s tím, by žalovaný studoval na technice. Ano bylo dále zjištěno, že žalobce jest malým živnostníkem, nemá ani pomocníka, ani'služku, má měsíčních příjmů na živobytí jen asi 1000 Kč a musí se starati ještě o manželku a o dvě nezaopatřené děti, jest jeho nesouhlas odůvodněný, neboť za tohoto stavu věci nelze na žalobci požadovali, by vydržoval syna na studiích na vysoké škole, ano by mu to bylo vzhledem k jeho majetkovým poměrům bez újmy vlastní výživy a výživy osob, o něž jest se mu ještě starati, prostě nemožné. Nedbal-li žalovaný při volbě svého povolání tohoto nesouhlasu otcova, učinil tak, jak správně podotkl již první soud, na vlastní vrub.