Čís. 11848.

Na základě smíru, jenž obsahuje jen dlužníkovo prohlášení, že se zavazuje zaplatiti věřiteli určitou částku a provésti na svých nemovitostech poznámku pořadí, neobsahuje však zřízení zástavního práva pro tuto částku na dlužníkových nemovitostech po rozumu § 449 obč. zák., nemůže býti povolen ani vklad ani knihovní záznam zástavního práva.
K tomu, zda vyhovuje knihovní žádost náležitostem § 94 čís. 1 až 4 knih. zák., jest rekursnímu soudu, došla-li věc k němu přípustným rekursem, přihlíželi z úřadu.
(Rozh. ze dne 2. září 1932, R I 545/32.)
Na základě soudního smíru ze dne 10. listopadu 1931 povolil soud prvé stolice k žádosti Antonína R-a na nemovitosti náležející Juliu H-ovi, žadateli vklad zástavního práva pro jeho pohledávku v poznamenaném pořadí. Rekursní soud zamítl žádost Antonína R-a. Důvody: Napadeným usnesením byl vklad zástavního práva povolen přes to, že dne 8. března 1932 bylo o jmění Julia H-a zahájeno a též knihovně poznamenáno vyrovnací řízení. Rekurs proti tomu je důvodný a bylo mu proto vyhověno. Rekurent se sice mýlí, tvrdě, že vklad byl povolen cestou exekuční, a maje tedy za to, že byl porušen předpis § 12 vyr. ř., neboť v projednávaném případě jde o podání a o vyřízení žádosti knihovní, ale vklad zástavního práva v poznamenaném pořadí přes to neměl býti povolen, ježto nebyla s výměrem o poznámce pořadí předložena vkladná listina vyhovující § 94 čís. 3 knih. zák., žádaný vklad odůvodňující. Předloženým vyhotovením soudního smíru bylo jen prokázáno, že se Julius H. dne 10. listopadu 1931 zavázal pod exekucí do 1. března 1932 zaplatiti Antonínu R-ovi 18500 Kč a do čtyř týdnů provésti na svých nemovitostech poznámku pořadí a zaslati k ruce jeho právního zástupce příslušný výměr, listinou tou však nezřídil a nezavázal se zříditi též zástavní právo na nich. Své povinnosti ohledně poznámky pořadí vyhověl, poznámkou tou však nebylo ještě zástavní právo zřízeno, nýbrž zajištěno jen pro ně knihovní pořadí. Zahájení vyrovnacího řízení nebylo by ovšem na závadu dodatečnému zaknihování zástavního práva v poznamenaném pořadí, kdyby příslušná listina před zahájením vyrovnacího řízení byla bývala zřízena (§ 10 vyr. ř.). Ježto tomu však tak není a předložené vyhotovení soudního smíru zejména nemůže býti pokládáno za smluvní zřízení nesoudcovského (§ 12 vyr. ř.) zástavního práva a jako exekuční titul v souzeném případě nepřichází a Vzhledem, na § 12 vyr. ř. ani nemohlo by přijíti v úvahu, nemůže býti vklad požadovaného zástavního práva povolen a napadené usnesení odporuje proto zákonu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Neobstojí výtka, že rekursní soud posoudil věc nesprávně s hlediska právního, a jest k vyvrácení vývodů dovolacího rekursu uvésti toto: Knihovní požnámky jsou určeny jen k tomu, by zjistily jisté skutečnosti, s kterými jsou spojeny určité právní následky, avšak věcných práv nemůže býti jimi nabyto. Jest proto i správný názor rekursního soudu, že poznámkou pořadí nebylo ještě zřízeno zástavní právo, nýbrž bylo jen zajištěno knihovní pořadí pro ně. Smír, na jehož základě bylo zažádáno o vklad práva zástavního, obsahuje, jak správně vystihl rekursní soud, jen dlužníkovo prohlášení, že se zavazuje zaplatiti žalobci 18500 Kč a provésti na svých realitách poznámku pořadí, neobsahuje však zřízení práva zástavního pro tuto částku na nemovitostech dlužníkových po rozumu § 449 obč. zák. Je-li tomu tak, nemohl býti na jeho základě povolen ani vklad práva zástavního, a to již pro nedostatek předpokladu § 32 písm. b) knih. zák., ani záznam podle § 8 čís. 2 knih. zák., neboť není tu ani náležitosti požadované zákonem v § 26 odst. 2 knih. zák., totiž platného právního důvodu k nabytí zástavního práva po rozumu § 449 obč. zák. Nemohlo proto ani býti použito ve prospěch stěžovatele ustanovení § 85 odst. 3 knih. zákona. K tomu, zda vyhovuje knihovní žádost náležitostem § 94 čís. 1-4 knih. zákona, zda je tudíž žádost odůvodněna obsahem předložených listin a zda jsou tyto listiny předloženy ve formě, jíž jest třeba k povolení vkladu nebo záznamu, bylo rekursnímu soudu, došla-li věc k němu přípustným rekursem, přihlížeti z úřadu, jakž vyplývá z ustanovení § 94 odst. 1 knih. zák., v němž se ukládá soudu za povinnost, by žádost a její přílohy zevrubně přezkoumal, a podle něhož smí povoliti knihovní zápis jen za předpokladů uvedených pod čís. 1—4 § 94 knih. zák. Tomuto postupu rekursního soudit nebylo na závadu ani to, že v rekursu proti usnesení prvního soudu nebyl nedostatek ten vytýkán. Jest proto bezpodstatnou i výtka, že rekursní soud neměl přihlížeti k tomu, zda vyhovuje listina, na jejímž základě bylo zažádáno o knihovní zápis, předpokladům § 32 knih. zákona, ana, nebyla v rekursu proti usnesení prvního soudu tato výtka stěžovatelem uplatňována. Rekursní soud postupem tím nepřekročil tudíž meze svého oprávnění.

Citace:

č. 11848. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 108-110.