Čís. 12230.
Zápověď poddlužníku je podstatnou částí usnesení povolujícího exekuci a nemá jen ráz informativní. Její doslov musí býti ve shodě s usnesením o povoleném zabavení pohledávky. Týkala-li se zápověď povšechně platů, jež měl poddlužník dlužníku vypláceti, nikoliv jen těch platů, jež byly povolujícím usnesením zabaveny, jde o vadu hmotněprávní, již nelze odstraniti podle § 85 c. ř. s. a § 89 jedn. řádu.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1932, R I 1080/32.) Soud prvé stolice povolil k návrhu vymáhajícího věřitele exekuci zabavením jedné třetiny služebních platů povinného jako řiditele u firmy F., pokud roční příjem převyšuje 6000 Kč a následkem toho poddlužnici (firmě F.) a dlužníku byly vydány platební zápovědi, že se poddlužnici zapovídá, že nesmí dlužníku služební platy vypláceti a dlužníku že. nesmí s těmito platy nakládati anebo je vybrati. K rekursu dlužníka i poddlužnice změnil rekursní soud platební zápověď v ten rozum, že firmě F. se zapovídá, že nesmí dlužníku zabavené platy vypláceti, a tomuto se zapovídá, že nesmi s těmito zabavenými platy nakládati, nebo je vybrati. Důvody: Platební zápověď, zakazujiči poddlužnici výplatu celého platu, nikoliv jen zabaveni jeho třetiny a dlužníku disposici celým platem i jeho dvěma třetinami, vůbec nezabavenými, překročuje daleko míru omezeni poddlužníka a dlužníka v disposici služebním platem, nutného k provedeni exekuce. Bylo nutno vydati platební zápověď jen ohledně zabavené třetiny služebního platu, jak to stížnost uvádí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 294 ex. ř., jenž platí i pro exekuci zajišťovaci (§ 374 ex. ř.), náleží k podstatě zabaveni pohledávky, by soud, povolující exekuci, zapověděl poddlužníkovi, by dlužníkovi neplatil, a by současně zapověděl dlužníkovi, by nijak se svou pohledávkou aniž se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal, zejména, by ji nevybral. Zápověď poddlužníkovi je tudíž podstatnou částí povolujícího usnesení exekučního a nemá jen ráz informativní. Její doslov musí býti ve shodě s usnesením o povoleném zabavení pohledávky. Této shody nebylo v usnesení prvého soudu, poněvadž se zápověď pro poddlužníka týkala povšechně platů, jež povinnému měly býti vypláceny, nikoli jen těch, které byly povolujícím usnesením zabaveny, to jest jedné třetiny s obmezením, pokud ročně 6000 Kč převyšují, řečená zápověď vydaná podle exekučního návrhu odporovala § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. a šlo tudíž o vadu exekučního návrhu a exekučního usnesení ve směru hmotně-právním, nikoli o vadu rázu formálního, kterou mohl soud exekuci povolující po rozumu § 85 c. ř. s., § 78 ex. ř., § 89 jedn. ř. odstranili. Jen v řízení před okresními soudy dopouští § 435 c. ř. s., by se soudce pokusil též o odstranění určitých vad materielních. Právem tudíž poddlužnice vznesla, jsouc k tomu podle posledního odstavce § 294 ex. ř. oprávněna, spolu s povinným rekurs proti povolené zajišťovaci exekuci, poněvadž zápověď jí daná se nekryla se zákonem čís. 314/20 sb. z. a n., a rekursní soud, vyhověv rekursu a změniv usnesení soudu prvého, posoudil věc po právní stránce správně. Pro použití předpisu § 419 c. ř. s., § 78 ex. ř. nebylo zákonných předpokladů, ježto nešlo o chybu v psaní, v počtech ani o nesprávnost ve vyhotovení usnesení, nýbrž o vadný nárok rekurentův a důsledkem toho o vadné usnesení exekuční a je nerozhodno, jakým způsobem vada tato byla přivoděna.