Čís. 12162.
Nájemce pozbyl nároku na vydání zbytku nejvyššího podání, jenž mu byl podle § 227, druhý odstavec, ex. ř. přikázán pod podmínkou, že dojde k předčasnému zrušení nájemní smlouvy vydražitelem, byla-li nájemní smlouva vydražitelem zrušena z důvodu, který by podle nájemní smlouvy byl i původního pronajímatele opravňoval ke zrušení smlouvy.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1932, R I 971/32.)
Podle rozvrhového usnesení ze dne 21. června 1932 nebyl Bohumilu K-ovi přikázán zbytek nejvyššího podání k částečné úhradě nároku na náhradu za vložené právo nájemní. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: V původním rozvrhovém usnesení ze dne 11. června 1931 byla vyslovena zásada, že stěžovatel Bohumil K. obdrží na částečnou úhradu svého náhradního nároku za předčasné zrušení nájemního práva zbytek nejvyššího podání 5584 Kč, že však nárok jeho dosud nevznikl, poněvadž nájemní smlouva dosud nebyla zrušena, a byl mu proto přikázán zbytek nejvyššího podání pod podmínkou, že k předčasnému zrušení smlouvy dojde, a byl zbytek ten zatím uložen na úrok. Proti rozvrhovému usnesení ze dne 11. června 1931 nebyl podán rekurs ani Bohumilem K-em, ani vydražiteli, takže právní mocí tohoto rozvrhového usnesení vytvořen byl právní poměr mezi K-em a vydražiteli usnesením oním stanovený a nemůže se stěžovatel Bohumil K. teprve nyní dovolávati ustanovení § 150 ex. ř. a tvrditi, že v důsledku tohoto zákonného ustanovení nájemní poměr již neexistoval. Nájemní poměr trval dále vzhledem k právní moci rozvrhového usnesení a otázka náhrady za předčasné jeho zrušení nemůže již spočívati na § 150 ex. ř., nýbrž jest ji řešiti jen do budoucna vzhledem k okolnostem, podle nichž později k faktickému zrušení nájemního poměru došlo. Již v rekursním usnesení tohoto soudu ze dne 23. ledna 1932 byl vysloven názor, že náhradní nárok příslušel by Bohumilu K-ovi jen, kdyby nájemní poměr byl předčasně zrušen vydražitelem ve smyslu exekučního řádu, tedy zejména podle § 1121 obč. zák., nikoliv, když stěžovatel pro neplacení nájemného byl rozsudkem okresního soudu v L. ze dne 2'6. listopadu 1931 uznán povinným vyklidili dům do 1. ledna 1932 v poledne a vyklizený jej odevzdat! vydražitelům. Poukaz k tomu, že důvody tohoto rozsudku nejsou správné a že stěžovatel nechal rozsudek ten vejíti v moc práva jen proto, že jest člověkem chudobným, nemůže zabránili, by k tomuto právoplatnému rozsudku nebylo soudem rekursním přihlíženo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správný jest názor rekursního soudu, že je vycházeli z pravoplatného rozvrhového usnesení ze dne 11. června 1931, a že proto se nemůže stěžovatel teprve nyní dovolávati ustanovení § 150 ex. ř. Opatření v tomto usnesení o zbytku nejvyššího podání 5581 Kč sloužilo k tomu, by byl zajištěn stěžovatelův nárok na užívání nájemního předmětu po celou dobu ve smlouvě vymíněnou. Nesejde na tom, zda důvody rozsudku ze 26. listopadu 1931 byly správné, poněvadž rozhodnou jest jen skutečnost, že nájemní poměr byl zrušen z toho důvodu, že stěžovatel jako nájemník neplnil povinnost ve smlouvě mu uloženou, nikoliv z toho důvodu, že vydražitelé použili práva přiznaného jim v § 1121 obč. zák. Neboť, ana nájemní smlouva byla zrušena vydražiteli z téhož důvodu, který podle smlouvy byl by k tomu opravňoval i původního pronajímatele, neměl stěžovatel již nárok na dodržení nájemní doby a tedy ani na náhradu škody z jejího nedodržení. Nebylo tu proto podmínky, na které podle pravoplatného rozvrhového usnesení záviselo vydání částky 5581 Kč stěžovateli, a právem nižší soudy nevyhověly jeho návrhu.