Čís. 12187.
Obchodník s drogami nemá zásadně povinnost, by dal vždy zboží také přezkoumati chemickým odborníkem, zda není škodlivé.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1932, Rv I 1350/31.)
Žalobce pěstoval chov norků, pro něž kupoval u žalovaného drogisty kostní moučku. Ježto zvířata po požití koupeného přípravku pošla, domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok co do důvodů z polovice po právu, odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vychází-li se ze skutkového zjištění odvolacího soudu, že žalovaný neprodal dovolateli kostní moučku jím požadovanou, že prohlásil, že nemá kostní moučku, nýbrž pícni vápno, které již po několik let prodává ke krmení domácích zvířat, že žalovaný nevěděl, že zboží jest určeno pro krmení norků, a že mu nebyla, známa jeho škodlivost, jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že žalovaného nestíhá zavinění na škodě. Lze přisvědčiti dovolateli, že měl nárok, aby dostal zboží neškodlivé. Nestalo-li se tak, není tím ještě opodstatněn nárok na náhradu škody, neboť i podle § 932 i podle § 1295 obč. zák. jest předpokladem tohoto nároku zavinění. To dovolatel vycítil a založil nárok na náhradu škody na tom, že mu žalovaný prodal něco jiného, než žádal, a že ho na to neupozornil, ačkoliv věděl, že dovolatel potřebuje zboží ke krmení norků. Než odvolací soud má za zjištěný pravý opak. V pouhé okolnosti, že žalovaný jako drogista prodal dovolateli škodlivý prášek pícní, nelze spatřovali jeho zaviněni. Dovolatel sám tvrdil, že drogista jako pouhý obchodnik s drogami nemá potřebných znalosti, by zjistil, zda zboží obsahuje škodlivé součástky. Soudy nižších stolic je zjištěno, že teprve dlouho trvající nákladné vyšetřováni zboží zjistilo jeho škodlivost. Nelze zajisté tvrdili, že obchodník s drogami má zásadní povinnost, by dal vždy také zboží přezkoumávati chemickým odborníkem, a dovolatel to také ani netvrdil. Taková povinnost se neukládá ani obchodníku s potravinami nebo poživatinami určenými pro lidi. Nestíhá-li tudíž žalovaného vina na škodě, postrádá náhradní nárok dovolatelův právního podkladu.
Citace:
č. 12187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 649-650.