Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 2
PDF

Čís. 11876.


Ustanovení § 391, druhý odstavec, ex. ř. o zrušení prozatímního opatření z úřadu, netýká se doby, na kterou podle prvého odstavce tohoto ustanovení bylo povoleno prozatímní opatření, nýbrž lhůty ku podání žaloby nebo návrhu na povolení exekuce, nařízené v odstavci druhém.
(Rozh. ze dne 9. září 1932, R II 292/32.) Prozatímní opatření bylo povaleno na dobu do 1. března 1932 a byla ohrožené straně udělena lhůta k podání žaloby do 15. dubna 1931. Tato druhá lhůta byla dodržena a vykázala ohrožená strana soudu povolujícímu včas podání žaloby. Usnesením ze dne 2. března 1932 soud prvé stolice prozatímní opatření z úřadu zrušil. Rekursní soud zrušil toto usnesení. Důvody: Uplynutí doby, na kterou bylo prozatímní opatření podle § 391 ex. ř. nařízeno, není důvodem, aby prozatímní opatření bylo zrušeno z úřadu, jak se stalo v projednávaném případě. Podle zákona může prozatímní opatření bytí z úřadu zrušeno jen v případech §§ 396 a 386 a 391 druhý odstavec ex. ř., těchto případů tu není. Jinak lze prozatímní opatření zrušiti jen k návrhu podle § 399 ex. ř. Ano není dosud o podané žalobě rozsudkem rozhodnuto, trvá dosud účel, pro který bylo prozatímní opatření povoleno, a nebylo nikým tvrzeno, že poměry se tak změnily, že již není prozatímního opatření třeba k zajištění ohrožené strany. Zrušení prozatímního opatření nemá v zákoně opory, pročež bylo zrušeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel nesprávně uvádí ustanovení § 391 druhý odstavec ex ř., které, jak sám tvrdí, jest jasné. Ustanovení to netýká se doby, na kterou podle prvého odstavce bylo povoleno prozatímní opatření a o kterou v souzeném případě jediné jde, nýbrž lhůty k podání žaloby nebo návrhu na povolení exekuce, nařízené v druhém odstavci. Také spisovatelé, jichž se stěžovatel dovolává, mají na zřeteli jen lhůtu k podání žaloby nebo návrhu na povolení exekuce. Úvaha, kterou stěžovatel činí z rozhodnutí čís. 86 sb. n .s., jest vyvrácena obsahem jeho odůvodnění, podle něhož nastávají následky uplynutí doby, pro kterou prozatímní opatření bylo povoleno, aniž zapotřebí zvláště to vysloviti.
Citace:
č. 11876. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 151-152.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).