Čís. 11928.

Předpis § 12, čtvrtý odstavec, vyhlášky magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. března 1888, čís. 165.538, o zachování, čistoty v ulicích, o úplném očištění chodníků při nastalé oblevě má na mysli jen případ, že toto úplné očištění je pro velký mráz nemožné. Všeobecným příkazem domovnici z jiného domu, by chodník posypávala, nezhostil se majitel domu svého závazku, nýbrž bylo jeho povinností, postarati se o to, by chodník byl čištěn a posypán, kdy toho podle okolností a podle magistrátní vyhlášky bylo zapotřebí.
(Rozh. ze dne 24. září 1932, Rv I 715/32.)
Žalobkyně upadla dne 16. ledna 1929 o 1. hodině odpolední na kluzkém chodníku před domem žalovaného v Praze a poranila se. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Pokud jde o obsah vyhlášky ze dne 28. dubna 1903, již se prvý soud dovolává, jest zjištění prvního soudu opraviti v tom směru, že správně jde o magistrátní vyhlášku ze dne 7. března 1888, čís. 165.538, jak vyplývá z vyhlášky oběma stranami předložené, jíž se obě dovolávají. Pro věc samu je okolnost ta celkem bez významu, ježto obsah vyhlášky ze dne 7. března 1888 je totožný s obsahem vyhlášky prvým soudem citované. Z obsahu vyhlášky nelze však dovoditi, že by majitel domu sproštěn byl povinnosti čistiti a sypati chodník i za vánice, ježto § 12 vyhlášky ukládá majiteli domu čištění i při nepohodě opětovně, tak aby chodník byl vždy udržován ve stavu schůdném bez každého nebezpečí. Že ostatně v den, kdy se úraz stal, nebyly povětrnostní poměry takové, by tuto povinnost k čištění činily nemožnou, plyne ze zjištění učiněného prvým soudem na základě zprávy státního ústavu meteorlogického v Praze, která nepraví, že po celý den byla metelice, nýbrž, že v 10 h 50 m slabě až mírně sněžilo a byla chvílemi sněhová vánice až asi do 15 hod. Není však odůvodněna ani výtka nesprávného právního posouzení v tom směru, že prvý soud nevzal zřetel na to, že žalovaný svěřil čištění a posypávání chodníku domovnici ze sousedního domu Antonii J-ové.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolání především v tom, že odvolací soud vyložil nesprávně ustanovení § 12 vyhlášky magistrátu hlavního města Prahy o zachování čistoty v ulicích. Dovolání poukazuje na odstavec čtvrtý tohoto ustanovení, podle něhož musí se k úplnému vyčistění chodníků a stezek přikročiti ihned, jakmile nastane tání. Z toho pak dovozuje, že žalovaný nebyl v den, kdy se žalobkyni přihodil úraz, povinen vyčistiti úplně chodník, ježto tehdy byl mráz. Dovolání nevšímá si však ostatního obsahu zmíněného ustanovení. Podle § 12 oné vyhlášky jsou majitelé domu nebo jejich zástupci povinni, kdykoli napadne sníh, dáti chodníky co nejdříve očistiti od sněhu a posypati výhradně říčním pískem. Když napadne sníh v noci nebo při náledí musí vyčistění chodníků, urovnání povstalých pahrbků a posypání chodníků pískem býti vykonáno nejdéle do osmé hodiny ranní a při stále trvající takové nepohodě i opětovně mezi dnem, a to takovým způsobem, by byly chodníky udržovány vždy ve stavu schůdném bez každého nebezpečí. Jestliže by však při velkém mrazu úplné očistění chodníků bylo nemožné, musí přece býti sníh s chodníků odstraněn, povstalé pahrbky urovnány a chodníky třeba i vícekráte posypány říčním pískem. Teprve v souvislosti s tímto posléze uvedeným ustanovením stanoví pak odstavec čtvrtý, že k úplnému vyčistění chodníků musí však býti přikročeno ihned, jakmile nastane tání. Z tohoto doslovu vyhlášky je nadevši pochybnost zřejmo, že tento předpis odstavce čtvrtého o úplném očistění chodníků při nastalé oblevě má na mysli jen případ, že toto úplné očistění je pro velký mráz nemožné. Ale i v tomto případě musí býti podle předcházejícího odstavce třetího, jak již uvedeno, sníh odstraněn, povstalé pahrbky urovnány a chodníky třeba i vícekráte posypány pískem. V souzeném případě je zjištěno, že v den úrazu v 10 hod. 50 min. slabě až mírně sněžilo a byla chvílemi vánice sněhová až asi do 15 hod., při čemž byla nejvyšší teplota —3.2 stupně C, že chodník před domem žalovaného byl v době, kdy žalobkyně na něm upadla, kluzký a bylo na něm náledí pokryté čerstvě napadlým sněhem, že chodník nebyl zameten, ani posypán a že žalobkyně klouzla a upadla na náledí, které se utvořilo pod balkonem. Nepostarav se o to, by bylo toto náledí odstraněno, chodník řádně očistěn a posypán pískem a udržován ve stavu schůdném, vylučujícím každé nebezpečí, zanedbal žalovaný jako majitel domu povinnost uloženou mu ustanovením § 12 zmíněné magistrátní vyhlášky a dopustil se tak zavinění, jež mělo v zápětí úraz žalobkyně. Ježto je takto prokázána i příčinná souvislost mezi opomenutím žalovaného a úrazem žalobkyně, jest žalovaný podle § 1311 obč. zák. práv ze škody, vzniklé nahodile přestoupením předpisu, jenž hledí zabrániti náhodnému poškození chodců, an podle § 1298 obč. zák. neprokázal, že mu splnění povinnosti uložené mu magistrátní vyhláškou bylo bez jeho viny nemožné.
Dovolání dále vytýká, že odvolací soud nedbal ustanovení § 1315 obč. zák., přehlédnuv, že chodník měla pískem posypati domovnice z jiného domu, Antonie J-ová, která prý vždy chodník čistívala. Žalovaný neuvedl tuto okolnost ve svém přednesu v prvé stolici, nýbrž uvedl ji teprve při svém výslechu jako strana, a odvolací soud ji označil za nepřípustnou novotu po rozumu § 482 odstavec druhý c. ř. s. I když lze přisvědčiti stanovisku dovolatelovu, že odvolací soud nebyl oprávněn opominouti tento přednes žalovaného jen proto, že jej učinil, byv slyšen jako strana, nýbrž, že k němu měl přihlížeti jako k jinému přednesu a jej hodnotiti, nemůže z toho dovolatel těžiti. Nehledíc k tomu, že v pouhém údaji žalovaného, že »chodník měla posypávati pískem domovnice J-ová z jiného domu a posypávala jej podle potřeby« není ještě námitka, že žalovaný za úraz žalobkyně neručí, ježto použil ku splnění svého závazku, uloženého mu magistrátní vyhláškou, třetí osoby, jež nebyla nezdatná (§ 1315 obč. zák.), — nezhostil se žalovaný všeobecným příkazem, který snad dal domovnici z jiného domu, svého řečeného závazku, spočívajícího ve výkonech podle potřeby a podle okolností se opětujících. Žalovaný nesměl přenechati volnému uvážení domovnice aneb jejímu výkladu magistrátní vyhlášky, kdy má býti chodník čistěn a posypán, nýbrž bylo jeho povinností, postarati se o to a dozírati, aby chodník byl čistěn a posypán, kdy toho podle okolností a podle magistrátní vyhlášky bylo zapotřebí (srov. rozh. čís. 934 sb. n. s.). To však v den úrazu neučinil.

Citace:

č. 11928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 220-222.