Čís. 12049.Důvodem pro delegaci podle § 31 j. n. není, že žalobce jest nemajetný a že by nemohl hraditi náklady cesty k ústnímu jednání u soudu, u něhož má žalovaný obecné sudiště. Pokud důvodem pro delegaci podle § 31 j. n. není ani to, že by se žalobce pro neznalost státního jazyka nemohl u příslušného soudu náležitě súčastniti ústního jednání, aniž, že by bylo nutno obšírnou korespondenci překládati do češtiny. (Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R I 920/32.) Vrchní soud v Praze zamítl návrh žalobkyně, by na místo příslušného krajského soudu civilního v Praze byl k projednání sporu delegován z důvodu vhodnosti jiný krajský soud. Důvody: Žalující strana navrhuje delegaci jiného soudu k projednání této věci z důvodu, že nemá prostředků ke krytí výloh spojených s jízdou do Prahy k procesnímu soudu, že není českého jazyka mocna a že se budou prováděti důkazy listinami v jazyku německém sepsanými, jichž ověřený překlad bude nutno opatřiti; proti předsedovi senátu a členům procesního soudu si nestěžuje. Žalující strana soudce neodmítá, nýbrž navrhuje, by z důvodu vhodnosti na místě příslušného soudu jiný soud stejného druhu byl ustanoven, po případě krajský soud v České Lípě. Prvý soud ve zprávě uvádí, že žalující strana není mocná řeči české a obsah jednání musí jí býti překládán do jazyka německého, že přes všechno vysvětlování nelze ji zbaviti přesvědčení o zaujatosti procesního soudu a v zájmu jejího uklidnění pokud se týče jejího manžela bude, když návrhu jejímu se vyhoví. Avšak takové subjektivní, ničím nedoložené podezření zaujatosti soudu, které žalující strana ani neprojevuje, uvádějíc v návrhu, že její nástupce důvěřuje v nestrannost a naprostou objektivnost předsedy senátu, o členech se ani nezmiňuje — nemůže býti důvodem, by tato věc příslušnému řádnému soudu byla odňata a na jiný soud přenesena. Ustanovení § 31 j. n. o delegaci jiného soudu z důvodu vhodnosti má na mysli soustředění, zjednodušení a urychlení řízení a tím jeho zlevnění. Důvodů těch tu však není a pro žalovanou stranu by vedení sporu bylo spojeno s výlohami, když by musila ona a i svědek jí vedený k jinému vzdálenému soudu se dostavili, a proto se žalovaná také proti tomu ohradila. Každý soud má vykonávali úřední úkon k jeho působnosti příslušející v obvodu sobě přiděleném (§ 32 prvý odstavec j. n.). Podle zprávy procesního soudu a obsahu spisů žalující strana a spíše její manžel jsou zaujati proti procesnímu soudu, leč okolnosti, která by podezření to odůvodňovala, neuvedla. Otázka zaujatosti soudu nemůže však spadati pod předpis § 31 j. n. o delegaci soudu, ježto je samostatně řešena v §§ 19 až 25 j. n., jinak než delegace. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody: Pokud žalobkyně vytýká napadenému usnesení vadnost, po případě zmatečnost, protože nebylo vyžádáno její vyjádření podle posledního odstavce § 31 j. n., není v právu. Její vyjádření nebylo »k vysvětlení potřebné«, protože návrh na delegaci sama svým právním zástupcem podala (§§ 34 a 39 c. ř. s.) a v něm důvody, které uplatnili chtěla, také uvedla. Správně uvádí vrchní soud, že nebyl uplatněn důvod zaujatosti soudců nalézacího senátu, a že nebyli odmítnuti pro pochybnost o jejich nepředpojatosti (§ 19 čís. 2 j. n.). Nejde tu vůbec o delegaci z důvodů nutnosti podle § 39 j. n., nýbrž o delegaci z důvodů vhodnosti podle § 31 j. n. Nějaká nedůvěra manžela žalobkyně v tom směru jest bez významu, protože manžel žalobkyně není stranou v rozepři. Jest tedy zkoumati jen, zda jsou tu dostatečné důvody vhodnosti, které zákon nevypočítává, nýbrž přenechává je volné soudcovské úvaze podle jednotlivostí případu. Takovým důvodem není, že jest žalobkyně nemajetná a že by nemohla nésti náklady spojené s cestou do Prahy k ústnímu jednání. Jest přihlíželi i k zájmům strany žalované, na kterou byla žaloba podána u jejího obecného soudu (§§ 65, 66 a 75 j. n.) a která se proti delegaci vyslovila, majíc opačný zájem. Onen důvod by vedl důsledně k tomu, že by se zákonné pravidlo, by žalobce sledoval co do sudiště žalovaného, změnilo u stran chudých v opak. Nelze dále uznali ža dostatečný důvod vhodnosti ani okolnost, že by se žalobkyně pro neznalost státního jazyka nemohla náležitě zúčastnili ústního jednání (§§ 26 druhý odstavec, 34, 182 a 184 c. ř. s.), ani okolnost, že by bylo nutno obšírnou korespondenci překládali do češtiny. Co se týče první okolnosti, stačí poukázali na předpisy čl. 8 a 10. odst. 3 jazyk. nař. čís. 17/1926 sb. z. a n. a na to, že žalobkyně jest zastoupena advokátem. Ostatně jest i tu přihlížeti stejnou měrou k zájmům obou stran, neboť, byť i bylo z jazykových důvodů vhodné pro žalobkyni, by spor byl projednáván u soudu, u něhož by bylo lze jednali v jazyku německém, bylo by z:ároveň nevhodné pro žalovaného, kdyby musil jednati u jiného soudu, než procesního soudu jeho sídla (§ 75 j. n.). Pokud jde o otázku nákladů na případné překlady, nelze přehlédnouti, že nemohou bytí žalobkyni k tíži, neboť, zvítězí-li žalobkyně ve sporu, nahradí je žalovaný a, podlehne-li, budou hrazeny ze státní pokladny (§ 64 čís. 5 c. ř. s.). Totéž platí obdobně o nákladech vzniklých výslechem svědků z obvodu krajského soudu v Čes. Lípě před krajským soudem civilním v Praze, nebudou-li důkazy ty provedeny dožádaným soudem. Navrženou delegaci neodůvodňuje posléze ani neosvědčené tvrzení rekursu, že prý bude třeba nahlédnouti do četných procesních spisů tento spor vyvolavších, jež prý jsou vesměs u krajského soudu v České Lípě, neboť spisy ty si může i nalézací soud, — bude-li jich potřebí — opatřili bez valných obtíží a bez nákladů pro žalobkyni.