Čís. 11964.

Strana navrhující povolení zajišťovací exekuce nemusí nabízeti osvědčení skutečností, které jsou u soudu známé.
Nebezpečí, uvedené v § 370 ex. ř., jest spatřovati v tom, že povinný, který podle tvrzení navrhovatele kromě majetku, na který se vede zajišťovací exekuce, nemá majetku, byl stihán za pět týdnů šesti exekucemi i pro značnější pohledávky.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, R I 744/32.) Soud prvé stolice povolil exekuci k zajištění peněžité pohledávky. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 370 ex. ř. může býti povolena pro pohledávky peněžité exekuce k zajištění na základě rozsudku, osvědčí-li se soudu, že by jinak budoucí exekuce byla zmařena, značně stížena nebo musela býti vykonána v cizině. Vymáhající strana sice v návrhu tvrdí, že tu takové nebezpečenství jest, poněvadž povinná strana nemá jiného majetku kromě »pohledávky nalézající se v depositu« okresního soudu v P., ale nenabízí o tom osvědčení, tvrdíc jen, že »mimo to, jak soudu známo, jsou na povinnou stranu vedeny exekuce«, o čemž rovněž nenabízí osvědčení. Předepsané osvědčení v § 370 ex. ř. nemůže však býti nahrazeno poukazem k tomu, že dlužníkovy poměry, známé soudu odůvodňují návrh (rozh. ze dne 25. července 1900 čís. 10380 Gl. U. a Komentář Neumannův k exekučnímu řádu k § 370 ex. ř.). Jelikož nebyly ani bližší skutkové okolnosti v návrhu na exekuci k zajištění uvedeny, tím méně osvědčeny ve smyslu § 370 ex. ř., a pouhá notorieta nepostačuje, jest návrh na povolení exekuce k zajištění podle tohoto ustanovení zákonného neodůvodněný.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 269 c. s. ř., který podle § 78 ex. ř. platí i v řízení exekučním, nepotřebují skutečnosti, které jsou u soudu známé, důkazu. Není tedy třeba o nich použíti důkazních prostředků, kterých může užíti podle § 274 c. s. ř. i strana, která má skutkové tvrzení osvědčiti. An stěžovatel v návrhu tvrdil, že je soudu známo, že na povinného jsou vedeny exekuce, a podle zprávy tohoto soudu tomu skutečně tak bylo, nepotřeboval nabízeti na osvědčení důkazní prostředek, poněvadž jeho provedení podle hořejších vývodů bylo by zbytečné. Stěžovatel tvrdil v návrhu, že povinný kromě pohledávky, na kterou se navrhuje exekuce zajišťovací, nemá majetku. Jest tedy v tom, že povinný v době návrhu byl stíhán během asi 5 týdnů šesti exekucemi, a to i pro značnější pohledávky, spatřovati nebezpečí, uvedené v § 370 ex. ř., zejména, uváží-li se ještě, že útraty opětných exekucí ztenčují jen ještě více platební způsobilost dlužníkovu. Právem proto první soud navrženou exekuci povolil.

Citace:

č. 11964. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 268-269.