Čís. 12238.
Při návrhu na zajištění daní knihovním záznamem netřeba ani předložiti ani uvésti platební příkaz v exekučním návrhu, stačí požádáni.
Exekuční soud nezkoumá a nemůže ani zkoumati, zda se o zajištění žádá právem a zda jsou pro ně podmínky, nýbrž zkoumá jen, zda o zajištění požádal oprávněný úřad a zda jde o pohledávku ve smyslu příslušných předpisů. Jen u finančního úřadu může dlužník uplatniti, že tu není náležitostí pro žádané zajištění najmě, že tu není předpokladu písemného příkazu ve smyslu § 284 zákona o přímých daních.

(Rozh. ze dne 29. prosince 1932, R I 993/32.)
K návrhu berního úřadu povolil soud prvé stolice exekuci k zajištění daní. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatel právem vytýká, že v návrhu měl býti uveden exekuční titul. Nebylo třeba, by byl předložen, neboť jde o žádost podle § 38 c) knih. zák. K zajištění daní zástavou stačí požádání berního úřadu. I z dvorského dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 písm. c) sb. z. s. a ze dne 24. října 1806 čís. 789 sb. z. s., jichž se vymáhající strana v návrhu dovolává, a z dvorského dekretu ze dne 11. dubna 1848 čís. 11134 sb. z. s. vysvítá, že předložiti předpis daní, jak se domnívá stěžovatel, není třeba. Jest však nutno, by platební příkaz byl v návrhu úplně uveden. Neboť jen pak může dlužník zkoumati, zda žádost odpovídá zákonným předpisům. To není sice předepsáno v cit. dv. dekretech, avšak podle 38 c) knih. zák. může veřejný úřad domáhat! se zajištěni nároku pouhým požádáním jen v případech, ve kterých je k tomu podle své působnosti povolán. Pokud se týče přímých daní přichází v úvahu § 284 zákona ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n., podle něhož, je-li vybrání daně s přirážkami dosud nepředepsané a nesplatné ohroženo, předpokládá se vydání písemného příkazu. Ježto vymáhající strana ve své žádosti platební příkazy vůbec neuvádí, nevyhovuje její žádost podmínkám § 38 c) knih. zák. a § 284 zák. čís. 76/1927 a je proto zamítnutí žádosti opodstatněno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Podle Čl. III. úvoz. zák. k ex. ř. byly zachovány v platnosti dosavadní zákonné předpisy o zajišťování daní a jiných veřejných dávek. V tom směru nařizoval dvorský dekret ze dne 18. června 1786 čís. 577 sb. z. s., že zajištění pohledávek státního pokladu může se státi zabavením neb jinými prostředky zajišťovacími bez požádání za exekuci a že fiskální úřad má se vykázati průkazem o zahájení vyšetřování neb předložením nařízení dvorského nebo zemského úřadu. Dvorský dekret ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s. nařídil, že příslušný politický úřad má právo zaříditi-potřebné zajištění a, aby bylo vykonáno, požádati soud nebo. uděliti příkaz fiskálnímu úřadu (nyní finanční prokuratuře). Podle § 38 písm. c) knih. zák. má býti povolen záznam na požádání veřejných úřadů, jež jsou podle své působnosti ustanoveny k tomu, by z úřadu zajišťovaly pohledávky státního pokladu. Podle nařízení ministerstva spravedlnosti a financí ze dne 24. dubna 1871 čís. 50 ř. zák., ze dne 14. května 1879 čís. 76 ř. zák., ze dne 17. listopadu 1892, čís. 215 ř. zák. a ze dne 18. ledna 1898 čís. 28 ř. zák. jsou berní úřady zmocněny k dobývání a zajišťování daní a veřejných dávek (státních). Podle uvedených předpisů není podmínkou pro povolení zajištění daní knihovním záznamem ani předložení platebního rozkazu ani uvedení platebního příkazu v návrhu exekučním, aniž v požádání o zajištění. Stačí požádání a exekuční soud nezkoumá a nemůže ani zkoumati, zda se o zajištění žádá právem a zda jsou pro ně podmínky, nýbrž zkoumá jen, zda požádal o zajištění oprávněný úřad a zda jde o pohledávku ve smyslu uvedených předpisů. Cítí-li se povinný stižen v jiném směru, nemůže se domáhati odpomoci rekursem u vyššího soudu, nýbrž po případě u správního úřadu, zejména, má-li za to, že tu není podmínek zajištění. Jen u finančního úřadu může uplatniti, že tu není náležitostí pro žádané zajištění, zejména že tu není předpokladu písemného příkazu ve smyslu § 284 zákona o přímých daních. Tato otázka se totiž netýče ani mezí působnosti finančního úřadu (jeho příslušnosti k zajištění) ani druhu , pohledávky, nýbrž věcných podmínek pro ně. Proto nebylo závady, by nebylo soudem zajištění povoleno.
Citace:
č. 12238. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 726-727.