Čís. 11836.

Předpisem stanov akciové společnosti, že nemůže býti členem správní rady (členem revise) ten, kdo jest do určitého stupně sešvakřen buď s některým členem správní rady anebo revise, — rozumí se švakrovství ve smyslu právním (§ 40 obč. zák.), nikoliv ve smyslu laickém.
I podle obchodního práva i podle konkursního a vyrovnacího řádu jest švakrovstvím rozuměti švakrovství ve smyslu § 40 obč. zák.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1932, R I 436/32.)
Podle § 16 stanov akciové společnosti nemohl býti členem správní rady, pokud se týče členem revise ten, kdo byl až do čtvrtého stupně spřízněn nebo sešvakřen s některým členem správní rady nebo revise. Členy správní rady společnosti byli Gustav K. a Antonín N., z nichž onen měl za manželku dceru Antonína K-a, tento pak vnučku téhož Antonína K-a. K návrhu akcionáře Adolfa L-a vyzval rejstříkový soud akciovou společnost, by opověděla k výmazu z obchodního rejstříku ze zapsaných členů správní rady buď Gustava K-a nebo Antonína N-a a by k zápisu do obchodního rejstříku opověděla jiného člena správní rady, vyhovujícího předpisu § 16 stanov, maje za to, že mezi řečenými členy správní rady jest poměr švakrovský ve smyslu § 16 stanov. Rekursní soud zamítl návrh Adolfa L-a. Důvody: Ve věci samé jde jen o otázku, zda Gustav K. a Antonín N. jsou k sobě v poměru švakrovském, čili nic. Podle § 40 obč. zák. vzniká poměr švakrovský mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Jest tu tedy švakrovský poměr mezi manželem a dětmi druhého manžela z prvého manželství, mezi manželem a rodiči druhého manžela, jeho sourozenci atd. Nelze však mluviti o švakrovství mezi rodiči mužovými a rodiči ženinými ani mezi sourozenci obou manželů ani mezi manželem a manžely příbuzných druhého, jak tomu bylo v souzeném případě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde jen o právní otázku, zda lze vzhledem ke skutkově nespornému stavu pokládati Antonína N-a a Gustava K-a za sešvakřené ve smyslu § 16, druhý odstavec, stanov. Nebylo proto závady, by ve věci nerozhodl rejstříkový soud v řízení nesporném. Ve věci samé vycházel rekursní soud správně z pojmu švakrovství, jak poměr ten jest upraven v § 40 obč. zák. Lze připustiti, že jde o věc obchodní v nejširším slova smyslu a že by § 16 stanov bylo vykládali předem s hlediska norem práva obchodního, totiž obchodního zákona neb zákonů příbuzných (čl. 1 obch. zák.). Leč žádný z těchto zákonů poměr švakrovství neupravuje, zejména ne odchylně od předpisů obecného zákonníka občanského. Ani obdobné použití §§ 35 konkursního řádu, 51 vyrovnacího řádu neb 5 odpůrčího řádu nevedlo by k jinému výsledku, poněvadž i tyto předpisy vycházejí z téhož pojmu švakrovství, jak jej vytyčuje obecný zákonník občanský. To vyplývá z věty »ve kterém stupni jest někdo spřízněn s jedním manželem, v témže stupni jest sešvakřen s druhým manželem.« Odchylná obchodní zvyklost nebyla ani tvrzena. Z doslovu druhého odstavce § 16 stanov, podle něhož »nemůže býti členem správní rady, kdo jest buď ve služebném poměru anebo až do čtvrtého stupně spřízněn nebo sešvakřen buď s některým členem správní rady anebo revise, anebo s některým úředníkem společnosti«, nelze dovodili, že stanovy měly na mysli švakrovství ve smyslu laickém, nikoli právním. Opačnému pojetí nic nenasvědčuje. Správně proto rekursní soud vyslovil, že mezi Antonínem N-em a Gustavem K-em nebylo á není poměru ani příbuzenského ani švakrovského podle § 16 druhý odstavec stanov.

Citace:

č. 11836. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 88-90.