Čís. 11823.


Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Za řízení o vyrovnání veřejné obchodní společnosti jest přípustná exekuce na soukromé jmění společníků pro pohledávky za veřejnou společností, za něž veřejní společníci osobně ručí.
Ustanovení § 13, odstavec druhý, vyr. ř. nelze tu použiti.

(Rozh. ze dne 7. července 1932, R I 425/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci proti veřejné společnici Almě R-ové, ač o jmění veřejné obchodní společnosti Alma R. a spol. bylo zahájeno vyrovnání. Rekursní soud exekuční návrh zamítl, ježto o jmění veřejné obchodní společnosti Alma R. a spol. bylo zahájeno vyrovnací řízení a vzhledem k předpisu § 13 (2) vyrovn. řádu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jakž vyplývá z § 61 odstavec (2) a (3) platného vyr. ř. nemá zahájení vyrovnacího řízení o jmění veřejné obchodní společnosti v zápětí zahájení vyrovnacího řízení o jmění společníků a zůstává vyrovnacím dlužníkem ve smyslu § 12 vyr. ř. jen veřejná obchodní společnost, nikoliv jednotliví společníci. Je proto za vyrovnacího řízení veřejné obchodní společnosti exekuce na soukromé jmění společníků přípustná. Tak bylo vysloveno v rozhodnutích čís. 2523, 2708, 3183 a 5408 sb. n. s., jež nedoznala změny ani za účinnosti nynějšího vyrovnacího řádu, poněvadž příslušná ustanovení tohoto vyr. ř. se kryjí s §§ 61 druhý odstavec, a 60 druhý odstavec a § 10 bývalého vyr. ř. Zahájení vyrovnacího řízení o jmění veřejné společnosti Alma R. a spol. není proto na závadu, by proti veřejné společnici Almě R-ové nebyly vedeny exekuce pro pohledávky veřejné společnosti, za něž Alma R-ová jako veřejná společnice osobně ručí. jaký vliv bude míti podle § 61 odstavec (3) vyr. ř. případné potvrzení vyrovnacího řízení veřejné společnosti na závazek Almy R-ové co se týče pohledávky, pro niž se exekucě vede, nelze řešiti v nynějším exekučním řízení. Ustanovení § 13 odstavec (2) vyr. ř., o něž se usnesení rekursního soudu také opírá a podle něhož vyrovnávací komisař odložil exekuci, se na souzený případ nehodí, poněvadž odložiti lze jen vnucený prodej dlužníkových věcí a v souzeném případě nejde ani o vnucený prodej ani o prodej dlužníkových věcí (veřejné obchodní společnosti), nýbrž o zástavní právo a to proti třetí osobě (veřejnému společníku), jež není ve vyrovnacím řízení.
Citace:
č. 11823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 70-71.