Čís. 12202.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Nepříčí se dobrým mravům soutěže, označuje-li se obchodník technicky vzdělaný jako »kino-inženýr«.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1932, Rv I 1201/31.)
Žalobě, by žalovaný byl uznán povinným zdržeti se nadále užívání titulu, pokud se týče firemního nápisu »kino-ingenieur Dr. O.« na svých tiskopisech, dopisních papírech, obálkách a reklamních listech jakéhokoliv druhu a by byl uznán povinným tyto písemnosti v jeho rukou se nacházející, na kterých je natištěno pozastavené označeni »kino-ingenieur Dr. O.« zničiti neb slovo kino z označeni tohoto »kino-ingenieur« vyhladiti, oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Po právni stránce posoudily oba nižší soudy věc správně, pokud uznaly, že pro zdržovací a odstraňovači žalobní nárok je nerozhodné, zda jednal žalovaný obmyslně, či zda byl v dobré víře o tom, příčí-li se závadné jednání dobrým mravům soutěže, je-li klamavé a je-li způsobilé získati mu při soutěži přednost před jinými soutěžiteli. I v tom směru je posouzeni správné, že nesejde na tom, zda věděl žalobce již dříve o používáni závadného označováni, a zda je před žalobou pozastavil, dále že je nerozhodné, zda, došlo za sporu k soudnímu smíru, který žalobce, jenž při sepisováni smíru přítomen nebyl, podle výhrady mu učiněné odvolal. Jde v první řadě o to, zda je označováni žalovaného jako kinoinženýr v rozporu s dobrými mravy soutěže, tedy o právní posouzeni. Žalovanému se nevytýká, že užíval v obchodním styku a také při reklamě akademických titulů, na něž má nárok, nýbrž že jich — jmenovitě titulu inženýrského — užíval v nevhodném spojeni se slovem kino. Oba nižší soudy shodně uznávají, že nejde o jednání šálivé, nicméně však oba máji za to, že se toto jednání příčí dobrým mravům soutěže. Soud první stolice poukazuje k tomu, že prý nelze úpravu akademického titulu jako kino-inženýr, žalovaným vymyšlenou, srovnati s názorem o slušnosti a o dobrých mravech v hospodářském styku žádoucích, protože zřejmě směřuje k lákání zákazníků výslovným a nápadným upozorňováním. na zvláštní odbornou způsobilost a kvalifikaci žalovaného, nehledíc ani k možnosti jakési degradace akademického titulu; ono spojení prý by mohlo v důsledcích vésti i k zesměšnění tohoto akademického titulu. Akademické tituly nebyly prý žalovanému propůjčeny, na základě odborných znalostí a zkoušek z oboru kinematografie, také prý není zapotřebí k prodeji a montáži kinostrojů zvláštních odborných znalostí a vědomostí, jež by bylo lze získati jen studiem na vysoké škole technické; žalovaný, užívaje v obchodním styku akademických titulů jako vyznamenání, musí se prý při tom držeti obsahu listiny titul ten mu propůjčující a může tudíž za prémiované výkony označovati jen ty, na které se ono vyznamenání vztahuje; v souzeném případě jest prý však titul, povolání atd. pro jakost zboží nebo výkonů úplně bez významu. Odvolací soud uvádí k odůvodnění svého názoru, že prý nelze srovnati s dobrými mravy soutěže, když žalovaný k označení svého, pouze obchodního, t. j. pouze prodejem a montáží kinostrojů se zabývajícího závodu používá inženýrského titulu, získaného nikoli výhradně pro obor kinematografie, a to v grafické úpravě takové, z níž je patrný zřejmý úmysl, vzbuditi pozornost kombinací slov kino-inženýr, ač obě k sobě jinak nepatří. S těmito důvody nižších soudů dovolací soud nesouhlasí. Především nesejde na tom, zda by bylo lze proti onomu označení činiti námitky s hlediska stavovského, které zde, kde běží o použití zákona o nekalé soutěži, nepadá na váhu, protože o tom rozhodují docela jiné normy, právě tak jako nelze na př. tu řešiti, zda lze používáni takových spojek schvalovati s hlediska jazykové čistoty. Tu jde výlučně o předpisy zákona o nekalé soutěži, a to o předpis § 1 cit. zákona, jak správně oba nižši soudy poznaly. Proto nelze přihlížeti k úvahám prvního soudu o tom, zda lze ono poznačeni schvalovati s hlediska stavovského a zda by mohlo snad takové spojováni — třeba nikoli právě toto spojeni, jež je předmětem žaloby, — vésti k zesměšněni akademických titulů. Nemají-li však oba nižší soudy v zásadě námitek proti tomu, by se i v obchodním styku a i při reklamě nepoužívalo akademických titulů, pokud nositelé máji na ně nárok, jde skutečně jen o sdruženi dvou nezávadných výrazů, v němž soudy vidí závadu, protože jinak upozorňováni na zvláštní odborné vzděláni a na odbornou způsobilost je zajisté obsaženo také při takovém způsobu inserování, kde k vytýkanému sdruženi nedošlo a kde by tedy nižší soudy proti němu neměly námitek, třeba by šlo také jenom o prodej hotových strojů a jejich montáž. Dovolací soud má za to, že ani v obchodě a dokonce ani při montáži odborné technické vzděláni a technické znalosti nejsou bez významu, ba že jak obchodnici s technickými odbornými studiemi a zkušenostmi,, tak také kupující obecenstvo mohou míti na tom oprávněný zájem, by se na tyto mimořádné znalosti upozornilo tam, kde upozorněni odpovídá pravdě. Třeba nebylo zvláštního titulu inženýrského a zvláštního studia pro obor kinematografie, přece zajisté je tento obor součástí vyšší skupiny strojního inženýrství, nehledíc k tomu, že vědecká práce žalovaného, jež byla předpokladem titulu doktorského, byla z tohoto užšího oboru. Nelze míti s hlediska soutěže námitky proti tomu, by obchodník technicky vzdělaný nevzbudil pozornost obecenstva poukazem na toto. vzdělání, což je právě účelem reklamy, a nestačí s hlediska zákona o nekalé soutěži k. zákazu, že snad se upozornění stalo formou po jiné stránce nevhodnou, není-li volený způsob sám o sobě nemravný a proto nepřípustný (na př. nemravná vyobrazení a pod.). Tomu tak v souzeném případě není. Proto bylo dovolání vyhověti, aniž bylo třeba zkoumati, zda bylo jednání žalovaného způsobilé poškodili soutěžitele.