Čís. 12045.
Co má býti závdavkem musí býti dáno v takové časové souvislosti s ujednáním smlouvy, by obé spadalo téměř v jedno. Nebyla-li částka dána v souvislosti s ujednáním smlouvy, šlo jen o zálohu, o splátku na kupní cenu, již může ten, kdo ji dal, žádati od příjemce zpět (§ 1435 obč. zák.), nedošlo-li ke splnění smlouvy, třebas zaviněním toho, kdo částečně plnil. Lhostejno, jak strany to, co dáno, nazvaly.
V žádosti o vrácení dvojnásobného závdavku jest i žádost o vrácení toho, co bylo skutečně zapraveno jako splátka na kupní cenu.
Dal-li prodatel kupiteli dodatečnou lhůtu ke splnění smlouvy s tím, že, kdyby tuto lhůtu nemohl dodržeti, by mu to před uplynutím lhůty oznámil, že se budou moci dohodnouti, kupitel však tak neučinil a nedodržel danou mu lhůtu, ustoupil prodatel právem od smlouvy, aniž bylo třeba předchozí pohrůžky, že od smlouvy ustoupí, a nemůže se kupitel na něm domáhati náhrady škody.
(Rozh. ze dne 29. října 1932, Rv II 411/32.)
Žalobkyně ujednala dne 19. ledna 1930 se žalovaným písemnou dohodu o koupí jeho domku za 13000 Kč a vyplatila mu dne 19. června 1930 1000 Kč. Žalobkyně, tvrdíc, že se žalovaný bezdůvodně zdráhá splniti dohodu, domáhala se na žalovaném zaplacení dvojnásobného »závdavku« a náhrady další škody. Oba nižší soudy žalobu zamítly, ježto žalovaný, ana v poskytnuté jí lhůtě žalobkyně smlouvu nesplnila, byl oprávněn ustoupit! od smlouvy a ponechati si to, co mu. bylo žalobkyní zaplaceno.
Nejvyšší soud změnil rozsudky obou nižších soudů v ten rozum, že uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobkyni 1000 Kč.
Důvody:
Jest zjištěno, pokud se týče nesporno, že žalobkyně ujednala dne 19. ledna 1930 se žalovaným písemnou dohodu o koupi jeho domku za kupní cenu 13000 Kč, a že mu vyplatila dne 19. června 1930 zálohu, t. zv. závdavek 1000 Kč. Odvolací soud má za to, že podle tohoto nesporného přednesu stran bylo 1000 Kč závdavkem po rozumu § 908 obč. zák. a že i celý obsah žaloby směřuje k uplatnění nároku na vrácení dvojnásobného závdavku. Tvrzení žalobkyně v odvolání, že nešlo o závdavek, nýbrž že šlo jen o zálohu na kupní cenu, označil soud za novotu, poukázav i k tomu, že by žalobkyně nemohla požadovat! vrácení dvojnásobné částky, kterou by byla zaplatila předem na kupní cenu. Dovolání právem vytýká, že odvolací soud neposoudil v této příčině věc správně po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Podle § 908 obč. zák. jest závdavkem jen to, co se dává při uzavření smlouvy na znamení, že jest smlouva uzavřena, a i v úmyslu, by bylo zajištěno smluvní plnění. Částka, jež má býti závdavkem, musí tedy býti dána vždy v takové časové souvislosti s ujednáním smlouvy, by obé spadalo téměř v jedno. Tomu však v souzeném případě tak nebylo, neboť, jak uvedeno, smlouva o koupi domu byla sjednána dne 19. ledna 1930 a žalobkyně vyplatila žalovanému částku 1000 Kč, kterou oba nižší soudy pokládají zá závdavek ve smyslu § 908 obč. zák., teprve dne 19. června 1930. Již z tohoto časového rozpětí mezi sjednáním smlouvy a vyplacením 1000 Kč plyne, že tato částka nebyla závdavkem podle § 908 obč. zák., nýbrž, že byla vpravdě jen zálohou neboli splátkou na kupní cenu (srovnej rozhodnutí čís. 4362 sb. n. s.). Ani v písemné dohodě ze dne 19. ledna 1930 není zmínky o závdavku, jenž by byl žalobkyní žalovanému dán na znamení uzavření smlouvy a jako jistota za její splnění, nýbrž v dohodě jest jen dodatečné potvrzení žalovaného ze dne 19. června 1930, že přijal jako zálohu 1000 Kč. Klade-li napadený rozsudek váhu na to, že podle nesporného přednesu stran šlo o závdavek, přehlíží jednak, že podle tohoto přednesu vyplatila žalobkyně žalovanému dne 19. června 1930 zálohu, t. zv. závdavek 1000 Kč, jednak, že jest nerozhodné, jak onu částku nazvaly strany, neboť jest věcí soudu, by podle zjištěných skutečností sám posoudil právní povahu zaplacené částky. Proto odvolací soud také pochybil, označiv za novotu tvrzení žalobkyně, že nejde o závdavek, neboť toto tvrzení nebylo novým skutkovým přednesem, jímž měl býti rozšířen skutkový podklad prvé stolice (§ 482 druhý odstavec c. ř. s.), nýbrž šlo o vývody právní, jimiž prováděla žalobkyně odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Nebylo-li však, jak dolíčeno, 1000 Kč závdavkem podle § 908 obč. zák., nemohly v souzeném případě nastati ani účinky, jež spojuje zákon v tomto ustanovení s tím, že smlouva nebyla z viny jedné ze smluvních stran splněna. Neplatí tudíž pro tento případ zejména předpis § 908 obč. zák., který dává straně, jež neměla viny na nesplnění smlouvy, právo podržeti si přijatý závdavek, nýbrž platí tu ustanovení § 1435 obč. zák., že i věci, jež byly dány jako opravdový dluh, může ten, kdo je dal, žádati nazpět od příjemce, když odpadl právní důvod, je podržeti. Poněvadž v souzeném případě nedošlp ke splnění ujednané kupní smlouvy a nebylo zvláštní úmluvy, co se má státi se zálohou pro případ, že nedojde ke splnění smlouvy, drží žalovaný částku 1000 Kč, kterou mu žalobkyně zaplatila předem jako část kupní ceny, bezdůvodně a není oprávněn si ji ponechati, třebaže žalobkyně zavinila, že smlouva nebyla splněna, a žalobkyně jest oprávněna požadovati na žalovaném, podle § 1435 obč. zák. vrácení oné částky (srovnej rozhodnutí čís. 5947 a 6756 sb. n. s.). Žádajíc vrácení dvojnásobného »závdavku«, žádala žalobkyně i vrácení toho, co žalovanému skutečně zapravila jako splátku na kupní cenu, a měly proto nižší soudy při správném právním nazírání na věc v tomto rozsahu žalobě vyhověti. Ježto tak neučinily, bylo dovolání v tomto směru vyhověno a uznáno právem, jak se stalo, aniž bylo zapotřebí obírati se ještě zvlášť dovolacím důvodem rozporu se spisy.
Pokud se však dovoláni domáhá odsouzení žalovaného k zaplacení další částky 1245 Kč, není odůvodněno. Že žalobkyně není oprávněna, požadovati na žalovaném zaplacení dalších 1000 Kč podle ustanovení § 908 obč. zák., plyne z toho, co bylo řečeno shora. Nemá však na zaplacení této částky aniž dalších požadovaných 245 Kč nárok ani z důvodu náhrady škody. Nehledíc k tomu, že žalobkyně ve svém přednesu v první stolici co do požadované částky 1000 Kč tvrzenou škodu vůbec ničím neopodstatnila a že to, co o této škodě uvedla teprve v odvolání, bylo nepřípustnou novotou podle § 482 druhý odstavec c. ř. s., nebylo prokázáno, že škoda, vzniklá žalobkyni podle jejího tvrzení nesplněním smlouvy, byla zaviněna žalovaným. Nižší soudy zjistily, že žalovaný dal žalobkyni dodatečnou lhůtu ke splnění smlouvy do 28. září 1030 a že jí řekl, že, kdyby tuto lhůtu nemohla dodržeti, by mu to před uplynutím lhůty oznámila rekomandovaným dopisem, že se budou moci dohodnouti. Ježto tak žalobkyně neučinila a nedodržela danou ji lhůtu, ustoupil žalovaný právem podle § 918 obč. zák. od smlouvy, aniž bylo zapotřebí předchozí pohrůžky, že od smlouvy ustoupí. Ježto tudíž žalobkyně svou liknavostí sama zavinila, že žalovaný odstoupil od kupní smlouvy, nemá proti němu nárok na náhradu škody z důvodu nesplnění této smlouvy a nebylo proto dovolání po této stránce vyhověno.