Čís. 12178.Manželka, domáhající se zatímní výživy podle § 5 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931, musí osvědčiti, že má nárok, by jí manžel poskytoval výživné v penězích mimo domácnost.(Rozh. ze dne 12. prosince 1932, R I 990/32.)Manželka zažalovala manžela o placení výživného měsíčních 500 Kč a zároveň navrhla proti němu povolení prozatímního opatření k zajištění nároku na výživné měsíčních 500 Kč. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Podle § 5 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. z roku 1931, kdo se domáhá, by soud stanovil nárok na výživu, výchovu nebo zaopatření nebo plnění z něho jdoucí, může navrhnout! proti zavázanému k zajištění dávek, splatných v jednom roce, zatímně opatření podle § 379 a násl. exekučního řádu, aniž je mu třeba prokázati listinou pohledávku a osvědčiti, že by se jinak dobytí dávek zmařilo nebo značně ztížilo. Takovéto prozatímní opatření navrhuje žalobkyně, domáhajíc se žalobou proti svému manželi placení výživného 500 Kč měsíčně. Podle § 91 obč. žák. má manželka nárok na slušnou výživu podle jmění manželova, ovšem zásadně ve společné domácnosti a jen na naturální výživu, pokud je to možné. Osvědčila-li manželka, že je ohrožena, má nárok, by jí manžel platil výživné (§ 382 čís. 8 ex. ř.). Manželka tedy musí osvědčiti ohrožení a příjmy manželovy. V tomto případě žalobkyně osvědčení neprovedla a proto není ještě rozhodnuto, zdali žalovaný je podle § 1 cit. zákona právně zavázán své manželce platiti výživné nebo prozatímní výživné v penězích a v jaké výši.Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by o ní znovu rozhodl.Důvody:Rekursní soud zamítl návrh na povolení zatímního opatření proto, že manželka musí mimo jiné osvědčili, že má nárok na to, by jí manžel poskytoval výživné v penězích, mimo svou domácnost, což žalobkyně v souzeném případě však neučinila. Důvod ten neobstojí, protože navrhovatelka v žalobě, která tvoří s návrhem na povolení zatímního opatření zřejmě jednotný celek, nabízí o okolnosti, že žalovaný opustil již rok před podáním žaloby bezdůvodně společnou domácnost a že neposkytuje své manželce žádné výživné, důkaz spisy téhož soudu č. j. Ck VII a 483/32, tedy osvědčení vhodné podle § 274 c. ř. s. a § 78 ex. ř. Jelikož rekursní soud oněch spisů k osvědčení nepoužil, zůstalo, řízení kusé, věc se nestala zralou k rozhodnutí dovolacím soudem a proto bylo napadené usnesení rekursního soudu zrušiti.