Čís. 11940.

I když byly peníze uloženy na soudě podle § 7 cís. nař. ze dne 16. října 1914, čís. 284 ř. zák., jde o složení na soudě v nesporném řízení, o němž platí předpisy § 1425 obč. zák. Ustanovení § 6 (2) nař. o vyloučení právního pořadu nevztahuje se na řízení o vydání náhrady složené k soudu. V nesporném řízení nelze věc složenou na soudě vydati věřiteli, když ukladatel tomu odporuje a nesporný soudce nemůže rozhodovati o oprávněnosti ukladatelova odporu. Lhostejno, že odpor proti vydání podal právní nástupce ukladatele.
(Rozh. ze dne 30. září 1932, R I 325/32.)
Důlní společnost B. složila na soudě odškodné podle § 7 cís. nař. ze dne 16. října 1914, čís. 284 ř. zák. Návrh věřitelů, by jim byly uložené peníze vydány, soud prvé stolice zamítl, ježto se skladatelka (její právní nástupkyně) vyslovila proti vydání. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Složení peněz bylo na soud přijato, takže jde o složení podle § 1425 obč. zák. Soud má k žádosti věřitelů svoliti k vydání v nesporném řízení, neodporuje-li tomu dlužník (Krainz § 347). Odporuje-li však tomu dlužník, jakž jest tomu v souzeném případě, lze o vydání rozhodnouti jen pořadem práva (srov. čís. 4909 sb. n. s.). Jest vzíti zřetel i k tomu, že podle údaje rekurentů byl odškodňovací nález ze dne 23. října 1928 nejvyšším správním soudem zrušen, takže tu toho času vůbec není odškodňovacího nálezu. Z návrhu rekurentů plyne dále, že nejsou spokojeni se složenými penězi, takže jde o složení podle § 1425 obč. zák., ježto dluh nemůže býti zaplacen proto, ani věřitelé s nabízeným placením nejsou spokojeni. Zamítl proto soud prvé stolice právem návrh na vydání složených peněz, ježto dlužník s vydáním nesouhlasil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
I když peníze byly uloženy podle § 7 cís. nař. ze dne 16. října 1914, čís. 284 ř. zák., jest to složení na soudě v nesporném řízení, o němž platí předpisy § 1425 obč. zák. V nesporném řízení nelze však věc na soudě složenou vydati věřiteli, když ukladatel tomu odporuje, a nesporný soudce nemůže rozhodovati o oprávněnosti ukladatelova odporu. To se může státi jen ve sporu. Ustanovení § 6 odst. (2) zmíněného cís. nař. o vyloučení právního pořadu nevztahuje se na řízení o vydání náhrady na soudě složené. Nesejde ani na tom, že peníze uložila firma B, kdežto odpor proti vydání podala firma V., když, jak stěžovatelé sami uvedli, tato firma jest právní nástupkyní oné.

Citace:

č. 11940. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 236-237.