Čís. 12154.

Byla-li věc prodána na splátky s výhradou vlastnického práva až do úplného zaplacení kupní ceny, jest prodatel oprávněn domáhati se na vymáhajícím věřiteli vydání výtěžku za věc, prodanou v exekuci proti třetí osobě. Lhostejno, že si prodatel vymohl (proti ručiteli za dluh z koupě věci) rozsudek na zaplacení zbytku kupní ceny. Vymáhající věřitel nemůže proti žalobě prodatele o vydání výtěžku za věc namítati, že žalobce nenabídl vypořádání podle § 2 zákona o splátkových obchodech, nebyl-li dlužníkem v exekuci, v níž byla věc prodána, kupitel, nýbrž třetí osoba.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1932, Rv I 1452/31.)
Žalovaný vedl proti Emilu B-ovi exekuci na automobil, jenž byl ve dražbě prodán; žalovaný obdržel z výtěžku 3935 Kč 10 h. Žalobce, tvrdě, že onen automobil prodal na splátky Marii B-ové s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, domáhal se na žalovaném zaplacení oněch 3935 Kč 10h. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žalobý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel brání, se proti tomu, že byl napadeným rozsudkem uznán povinným vydati, pokud se týče zaplatiti žalobci 3935 Kč 10 h, které obdržel jako vymáhající věřitel (§ 283 ex. ř.) v exekuci proti Emilu B-ovi za automobil v exekuci té prodaný. Leč jeho dovolání, opřenému o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznati oprávnění. Je zjištěno, že si automobil koupila před exekucí od žalobce na splátky manželka Emila B-a, Marie B-ová, a že při koupi bylo žalobci vyhraženo až do úplného zaplacení kupní ceny k automobilu vlastnictví. Nepatřilo tudíž auto v době exekuce exekutu Emilu B-ovi a, ježto nebylo ještě zaplaceno, by vlastníkem auta podle výhrady při koupi žalobce. Obdržev v exekuci peníze stržené za automobil, neobdržel žalovaný peníze z majetku dlužníka Emila B-a, nýbrž z majetku, z věci patřící žalobci, na niž neměl nárok. Tím je žalovaný na úkor žalobce obohacen a právem uznal odvolací soud napadeným rozsudkem, že žalovaný je povinen z důvodu neoprávněného obohacení výtěžek za automobil, 3935 Kč 10 h, žalobci vrátiti, pokud se týče zaplatiti. Neopodstatněnou je námitka žalovaného, kterou proti žalobnímu nároku vznesl a kterou ještě v dovolání uplatňuje, že žalobce nemůže na něm žádati vydání po případě zaplacení výtěžku za automobil, ježto žaloval a vymohl si proti Emilu B-ovi, jenž se za dluh Marie B-ové z koupě auta zaručil, rozsudek na zaplacení 27475 Kč, zbytku kupní ceny za automobil po srážce dvou na dluh Marií B-ovou učiněných splátek po 700 Kč. Vydobytím onoho rozsudku, ježto výhrada vlastnictví zněla až do úplného zaplacení kupní ceny a odsouzení k zaplacení není zaplacením, nepozbyla výhrada účinnosti a žalobce zůstal i na dále vlastníkem s právem zpět požadovati automobil, pokud se týče výtěžek za něj (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 11214). Rovněž nelze přisvědčiti názoru dovolatele, že žalobce nemůže na něm požadovali výtěžek za automobil, protože nevrátil, jak stanoví § 2 splátkového zák., Marií B-ovou zapravené dvě splátky 1400 Kč. Pokud proti tomuto názoru a na něm se zakládající námitce žalovaného proti žalobcovu nároku bylo ve sporu žalobcem poukazováno k tomu, že při koupi automobilu Marií B-ovou šlo o obchod a že se tudíž ustanovení § 2 splátkového zák. v souzeném případě nelze dovolávati (§ 10 splátk. zák.), jest k tomu uvésti, že v tom, co ve sporu vyšlo na jevo, není pro tvrzení, že koupě automobilu byla na straně Marie B-ové obchodem (čl. 271 a násl. obch. zák.), podkladu a proto ono stanovisko žalovaného nelze odkázati na § 10 splát. zák. Svůj názor opírá dovolatel o rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 11. května 1904 čís. 6086, uveřejněné ve sb. GlU. n. ř. čís. 2690, úř. sb. čís. 810, leč ono rozhodnutí se na souzený případ nehodí. V případě, jehož se ono rozhodnutí týká, byl kupitel exekučně potom prodaného šicího stroje v exekuci povinným a z toho důvodu, ježto prý prodatel nemůže míti, co se týče výtěžku za stroj, větší právo, než by měl proti kupiteli v případě zpět požadování stroje s výhradou vlastnictví na splátky prodaného, bylo oním rozhodnutím uznáno, že prodatel nemůže požadovali na vymáhajícím věřiteli exekuční výtěžek za stroj, leč by prokázal, že se s kupitelem podle § 2 splátk. zák. vypořádal. V souzeném případě nebyla kupitelka automobilu Marie B-ová v exekuci, v níž byl automobil prodán, povinnou, povinnou stranou byl Emil B., ten automobil nekoupil, žádné splátky neučinil a jemu žalobce k vrácení splátek tudíž není povinen. Dovolává se proto žalovaný onoho rozhodnutí nepřípadně. Odpírati vrácení, pokud se týče zaplacení, požadované částky z důvodu případného nároku Marie B-ové na vrácení splátek oprávněně žalovaný nemůže, nýbrž bude věcí Marie B-ové, by sama onen svůj nárok, nezanikl-li snad následkem žalobcova požadavku na náhradu za upotřebení auta nebo jinak, proti žalobci uplatňovala. Dodati jest vzhledem ke tvrzení dovolatele ve sporu, na němž ještě v dovolání trvá, že koupě automobilu ujednaná s Marií B-ovou byla koupí na oko a že šlo vlastně o koupi Emila B-a, že netřeba se s tímto tvrzením blíže zabývati, neboť, jak sám dovolatel uvádí, není s to toto tvrzení prokázati a také tvrzení to ve sporu prokázáno nebylo.

Citace:

Č. 12154. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 595-597.