Čís. 12112.

Nejde o porušení mravních zásad, aniž o využití tísně druhé strany (§ 879 čís. 4 obč. zák.), dalo-li si družstvo, zjistivši, že ve skladu jest schodek, a pohrozivši skladníku trestním oznámením, od něho slíbiti a vyplatiti uhradit schodku. Lhostejno, zda skladník za schodek ručil, zda jej zavinil trestným činem nebo hrubou nedbalostí a zda výsledek revise byl správný.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, Rv I 1373/31.) Žalobce domáhal se na žalovaném družstvu zaplacení 50200 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Předně jest zkoumati, o který právní důvod opíral dovolatel žalobní nárok. V žalobě tvrdil, že dal žalovanému družstvu celkem 50200 Kč, na něž nemělo vůbec nárok, poněvadž si dalo slíbiti a splniti tuto částku proti dobrým mravům od něho z nezkušenosti a v době jeho tísně, vyvolané pohrůžkou trestního stíhání. Žádal tedy navrácení toho, co plnil žalovanému družstvu na základě nicotné smlouvy (§ 879 odstavec prvý a odstavec druhý čís. 4 obč. zák.). Bylo proto jen rozhodným, zda jsou tu předpoklady uvedené v tomto zákonném ustanovení. Podle skutkového zjištění nižších soudů bylo žalobci žalovanou stranou i revidentem Kr-ou pohroženo trestním stíháním. Údaj dovolatelův, že byl upozorněn, že bude okamžitě zatčen, nemá ve zjištění tom opory a nelze k němu přihlížeti. Dovolatel považuje smlouvu za příčící se dobrým mravům, poněvadž, když z revise vyplývalo, že nejde o trestný čin, nemělo žalované družstvo právo, vynutiti na něm plnění v době jeho tísně, vyvolané pohrůžkou trestního stíhání. Vývodům těm nelze přisvědčiti. Neboť když, jak bylo zjištěno, žalované družstvo se dovědělo na základě revise provedené odborníkem, že ve skladě, který vedl žalobce, jest schodek, správně uznal odvolací soud, že bylo jeho povinností, by od žalobce jako skladníka žádalo vysvětlení, a, když vysvětlení nedal, mělo právo se zmíniti o trestním oznámení, a bylo jen na žalobci, byl-li si vědom, že se ničeho nesprávného nedopustil, by podal řádné vysvětlení nebo ponechal věc soudnímu vyšetření v řízení trestním. Neporušilo proto žalované družstvo mravní zásadu, přijavši na úhradu tohoto schodku od žalobce plnění, při čemž je bez významu, zda by jinak žalobce za schodek ručil, zda jej zavinil trestným činem nebo hrubou nedbalostí, a zda výsledek revise byl správný. Ke tvrzení dovolatele, že žalované družstvo vynutilo na něm plnění, se podotýká, že odvolací soud dospěl jako soud první stolice podle provedených zjištění ke skutkovému závěru, že žalobce nahradil škodu jednak sám dobrovolně, jednak jeho příbuzní beze všeho donucení. Z toho, co bylo uvedeno, správně usoudil též odvolací soud, že nebylo využito žalobcovy tísně a že, bylo-li mluveno o jeho trestním stíhání, nelze mluviti o tísni tím u něho vyvolané. K tomu jest dodati, že, i kdyby žalobce byl jednal pod vlivem nebezpečí trestního stíhání, nelze stav ten uznati za tíseň ve smyslu § 879 čís. 4 obč. zák., poněvadž stav ten nebyl takový, by mu bránil, by plně nehájil své zájmy. (Srovnej rozhodnutí čís. 8061 sb. n. s.) Nešlo o to, že škoda vznikla z toho, že žalované družstvo svěřilo vedení skladu žalobci, který neměl k tomu potřebné schopnosti a zkušenosti, nýbrž o to, zda žalobce byl v době, kdy žalovanému družstvu dal ony hodnoty jako náhradu škody, tak nezkušený, že nemohl posouditi význam a dosah tohoto svého jednání. Takovou nezkušenost žalobce netvrdil, tím méně pak, že o ní žalované družstvo vědělo. Ani v dovolání to neuplatňuje, nýbrž jen uvádí, že žalované družstvo vědělo a věděti musilo, že k zastávání takové služby není schopen. Ano není tu předpokladů tísně nebo nezkušenosti, není třeba zkoumati, zda tu jest další předpoklad, že totiž hodnota žalobcem poskytnutého vzájemného plnění nebyla úměrná hodnotě plnění, které od něho požadovalo nebo mělo právo požadovati žalované družstvo. Nebylo proto třeba zjišťovati, zda žalobce ručil za schodek a zda jej zavinil.

Citace:

Č. 12112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 526-528.