Čís. 11924.

Do usnesení soudu, jímž byla žaloba, podaná v menšinovém jazyku, odmítnuta, ježto není podmínek pro použití menšinového jazyka, lze podati rekurs pořadem soudním.
Určuje-li se soudní příslušnost pro žalobu na akciovou společnost podle zvláštního závodu, jest spor zmístněn příslušností podle vedlejšího
63* závodu a soud tohoto závodu jest oprávněn za podmínek § 18 jaz. nař. přijímati podání v jazyku národnostní menšiny, k níž strana činící podání náleží.
(Rozh. ze dne 23. září 1932, R II 285/32.)
Soud prvé stolice (krajský soud v Moravské Ostravě) odmítl žalobu proti pražské bance, filiálce v Moravské Ostravě, ježto se nehodí, by o ní bylo po zákonu zahájeno jednání. Důvody: Žalobce podal dne 8. června 1932 u zdejšího soudu žalobu v německém, menšinovém, jazyku, ačkoliv bydlí v soudním okresu Fryštátském, v němž podle posledního soupisu lidu obývá méně než 20% státních občanů německého jazyka. Podle § 1 a 2 jazykového zákona ze dne 29. února 1920 čís. 122 sb. z. a n. a podle vládního nařízení ze dne 3. února 1926 čís. 17 sb. z. a n. § 4 (3) nesmí sborový soud jednati v menšinovém jazyku, nelze-li u podřízeného okresního soudu přijímati podání v jazyku menšinovém. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o žalobě dále jednal. Důvody: Prvý soud pochybil, maje za to, že pro zkoumání jazykové otázky jest rozhodným bydliště žalobcovo. Podle § 2 jaz. zák. a § 18 odst. (2) a § 36 prováděcího nařízení čís. 17 sb. z. a n. z roku 1926 tomu tak není a jest lhostejno, kde bydlí žalující strana. V úvahu přichází jen otázka, zda jde o žalobu, již vyříditi přísluší krajskému soudu proto, že se jeho působnost vztahuje na okres s jazykovou menšinou, zda okolnost, zakládající příslušnost, založena právě ve vztahu k tomuto okresu. V tom směru se uvádí, že filiálka žalované strany zakládající příslušnost podle § 87 j. n., má své sídlo v Moravské Ostravě. Poněvadž okresní soud v Moravské Ostravě jest soudem s 20% jazykovou německou menšinou, má strana žalující právo činiti podání v tomto případě v jazyku menšinovém.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurent má mylně za to, že o rekursu proti usnesení prvého soudu měl rozhodnouti úřad správní. Usnesení prvého soudu není správním rozhodnutím o jazykovém sporu, nýbrž rozhodnutím procesním, jež spadá do oboru soudní judikatury. Soudy nerozhodují o použití jazyka formálním výrokem omezujícím se na použití jazyka, nýbrž předmětem soudcovského výroku jsou otázky procesního práva, pro něž je otázka použití jazyka jen otázkou předurčující. Proto může proti soudnímu rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta, býti podán rekurs pořadem soudním, o němž vyšší soud rozhoduje jako o procesním opatření, řeše při tom jazykovou otázku jen v důvodech jako otázku předurčující. Ovšem tam, kde je opravný prostředek pořadem soudních stolic vyloučen, lze zjednati nápravu při porušení práva jazykového, pokud je ovšem možná (§ 96 (3) jaz. nař.), jen stížností v pořadu správním, ale mají-li býti odstraněny procesní účinky soudního rozhodnutí, jest proti němu podati opravný prostředek přípustný podle předpisů procesního práva, ježto jinak by se soudní rozhodnutí nabytím pravomoci stalo nezměnitelným právě v rozhodnuté otázce práva procesního (srov. na př. rozhodnutí čís. 9972 sb. n. s.). Žalobce proto podal právem rekurs proti odmítacímu usnesení prvého soudu k rekursnímu soudu. Mohl sice podati také pro porušení jazykového práva i stížnost podle § 7 jaz. zák. a § 96 jaz. nař., by po případě docílil správního rozhodnutí závazného pro soudy v dalším rozhodování případu, ale to neučinil.
Ani ve věci samé není dovolací rekurs opodstatněn. Jest sice správné, že obecným soudem žalované strany, jejímž sídlem je Praha, je pražský soud. Ale určuje-li se soudní příslušnost pro žalobu na akciovou společnost, jíž je žalovaná, podle zvláštního závodu, ježto se právní věc týká tohoto závodu (§ 87 j. n.), náleží spor vyříditi soudu na základě toho, že se jeho působnost vztahuje na okres, v němž jest sídlo onoho závodu (§ 18 (1) b) jaz. nař.). Spor je tu podle § 2 odst. (2) jaz. zák. a § 18 (1) b) jaz. nař. zmístěn příslušností podle vedlejšího závodu a soud tohoto závodu jest oprávněn za podmínek § 18 jaz. nař. přijímati podání v jazyku menšinovém, jemuž strana k menšině patřící náleží (§ 18 (1) c) jaz. nař.). Rekursní soud rozhodl tedy správně, ježto důvodem příslušnosti prvého soudu byl vedlejší závod žalované v Moravské Ostravě (její filiálka) a soud v Moravské Ostravě je soudem, v jehož okresu obývá 20% německá menšina.

Citace:

č. 11924. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 215-217.