Čís. 12106.Ve sporu o vylučovací žalobě podle § 47 (1) konk. ř. jest stranou ve sporu správce úpadkové podstaty, nikoliv úpadce, který tu nemá vůbec způsobilosti, býti stranou ve sporu.Byly-li dodané stroje, k nimž si dodavatel vyhradil vlastnictví, spojeny s nemovitostí objednatele způsobem uvedeným v § 294 obč. zák., aniž si dodavatel vymohl knihovní poznámku podle § 297 a) obč. zák., staly se příslušenstvím nemovitosti, přestaly býti vlastnictvím dodavatele a staly se vlastnictvím objednatele. Napotomní vlastnickou žalobu dodavatele jest zamítnouti, ať byla podána přímo na objednatele, nebo jako vylučovací žaloba v řízení konkursním na správce objednatelovy úpadkové podstaty.(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, R I 814/32.)Žalobě, jíž se domáhala žalující firma na správci konkursní podstaty žalované firmy, by bylo zjištěno, že žalobkyni přísluší vlastnické právo ke strojům a že žalovaný jest povinen stroje vrátiti, procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl, v podstatě proto, by bylo zjištěno, zda a které stroje a jak byly spojeny s tovární nemovitostí, by bylo lze posouditi, zda se staly jejím příslušenstvím.Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:Žalobou domáhá se žalující firma určení svého práva vlastnického a vrácení věcí. Jde o žalobu podle § 47 (1) konk. ř. o vyloučení věcí z konkursní podstaty, ježto prý úpadci nenáležejí a tudíž do konkursní podstaty nepatří (§ 3 (1) a § 12 (1) konk. řádu). Právo na vyloučení nebylo prohlášením konkursu dotčeno (§ 12 (1) konk. ř.). Oprávněnost nároku jest posuzovati podle obecných právních pravidel (§ 47 (1) konk. ř.), ale žalobu bylo podati proti správci konkursní podstaty, jakž se i stalo (§ 7 (2) konk. ř.). Nezávislost onoho práva na konkursů znamená, že je lze uplatniti nehledíc ke konkursnímu řízení a rozdíl je jen ten, že stranou ve sporu je správce, nikoliv úpadce, který tu nemá vůbec způsobilost býti stranou ve sporu (§ 7 (2) konk. ř.). Rekurs se snaží vyvrátiti onu část odůvodnění napadeného usnesení, v níž bylo vysloveno, že správce úpadkové podstaty nezastupuje úpadce, nýbrž věřitelstvo, a rekurent se domnívá, že, padne-li tento názor, objeví se i zbytečným doplniti řízení. Proto zabývá se jen s touto otázkou a dovozuje, že správce úpadkové podstaty musí býti považován za »náměstka úpadcova«. Touto otázkou však netřeba se zabývati, poněvadž jádro věci jest jinde, totiž ve výkladu § 297 a) obč. zák.Jak bylo již svrchu podotčeno jest odůvodněnost práva na vyloučení posuzovati podle všeobecných právních zásad (§ 47 odst. (1) úpadk. řádu). V souzeném případě bylo namítnuto, že se dodané stroje staly továrním příslušenstvím, poněvadž byly s nemovitostí pevně spojeny a nebyla provedena knihovní poznámka podle § 297 a) obč. zák. Soud prvé stolice byl toho názoru, že, ač opomenuta knihovní poznámka, nemohly se stroje ani po spojení státi příslušenstvím nemovitostí, ježto tomu vadila výhrada vlastnického práva prodatelova (§ 294 obč. zák.) a ježto námitka nedostávající se poznámky nemůže býti vznesena v poměru mezi smluvními stranami. Odvolací soud však má za to, že, ano vyhrazené vlastnictví knihovně nebylo poznamenáno, musila by býti žaloba zamítnuta, kdyby bylo zjištěno, že stroje skutečně byly spojeny s nemovitostí a staly se tak jejím příslušenstvím. Oba nižší soudy odvolávají se na podporu svých názorů na rozhodnutí nejvyššího soudu. Táto sporná otázka byla skutečně řešena dříve v praxi nejednotně. Avšak názor hájený v napadeném usnesení odpovídá nejen doslovu předpisu § 297 a) obč. zák., nýbrž i jeho duchu a účelu. Tento zákonný předpis byl vyvolán právě tím, že výhrada vlastnictví podrývala podklad bezpečnosti hypotekárního úvěru; zákon chtěl zabrániti tomu, by z nemovitostí nebyly ku překvapení a ke škodě věřitelstva vytrhovány důležité a mnohdy právě nejcennější součástky. Tento účel by byl zmařen, a onen předpis by byl vyřaděn z účinnosti, kdyby se nevykládal přísně a důsledně. Zákon skýtá dodavateli stroje možnost, by si knihovní poznámkou zabezpečil své vlastnické právo; neučinil-li tak, nese sám následky vlastní neopatrnosti. Nastává pak zákonný důsledek: stroj stal se příslušenstvím nemovitosti a sdílí její osud. Následkem toho jest, že stroj přestal býti vlastnictvím toho, kdo si vyhradil k němu vlastnické právo, a stal se vlastnictvím majitele nemovitosti, s níž byl spojen. Věcná, vlastnická žaloba bývalého vlastníka, ztrativši potřebný podklad vlastnictví, musí býti zamítnuta, ať byla podána pří- mo na majitele nemovitosti, nebo jako vylučovací žaloba v řízení úpadkovém na správce konkursní podstaty. Nejvyšší soud v rozhodnutí sb. čís. 11200 osvojil si tento právní názor a zejména zdůraznil, že, opomenuta-li knihovní poznámka podle § 297 a) obč. zák., platí stroje zá příslušenství nejen ve prospěch hypotekárních věřitelů, nýbrž vůbec v poměru k třetím osobám, i v poměru ke konkursním věřitelům, třebaže by nebyli oddělnými věřiteli (§ 51 konk. ř.). Veřejná víra, o kterou tu jde, má chrániti nejen reální úvěr, nýbrž vůbec bezpečnost obchodu a tuto veřejnou víru ve vlastnost příslušenství, jak je zevně patrna, lze vyloučili jen poznámkou ve veřejné knize. Dovolací soud nemá příčiny odchýliti se od těchto zásad, zastávaných převážně i v literatuře (srov. Ehrehzweig 1923 str. 40-42, zejména pod čís. 5, Klang 1932 str. 1176 ad § 297 a) obč. zák.). Jest tedy pro rozhodnutí tohoto sporů důležité, zjistiti, zda a které stroje a jak byly spojeny s tovární budovou, by mohlo býti posouzeno, zda se staly jejím příslušenstvím.