Čís. 12095.
O tom, zda nezletilec má opustiti své prostředí, v němž byl dosud vychováván, a zda má býti odevzdán do výchovy a výživy adoptivního otce a jeho manželky, jest rozhodnouti v řízení nesporném.
Zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Vada, že účastník nebyl slyšen o návrhu v nesporném řízení, byla napravena tím, že se účastník obíral v rekursu s návrhem a uvedl proti němu námitky, vzhledem k nimž pak rekursni soud usnesení prvého soudu zrušil, načež prvý soud předsevzal o námitkách účastníka příslušné šetření a pak znovu o návrhu rozhodl.
Jde o zmatek podle § 41 (2) f. zák., nebyl-li nezletilci zřízen opatrovník k činu ve věci mezi nezletilcem a jeho adoptivními rodiči.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1932, R I 731/32.)
Nezl. Libuše Ch-ová, nemanželská dcera svého, adoptivního otce Karla Ch-a, byla po smrti nemanželské matky ve výchově a výživě své babičky Anny H-ové, matky nemanželské matky. Soud prvé stolice vyhověl návrhu Karla H-a, by bylo uloženo Anně H-ové vydati mu nezl. Libuši Ch-ovou. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Anny H-ové zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by o návrhu adoptivního otce Karla Ch-a na vydání nezl. Libuše Ch-ové do jeho výživy a výchovy ustanově opatrovníka k činu pro tuto nezletilou znovu rozhodl.
Důvody:
Nelze přisvědčiti stěžovatelce, že jde o věc patřící na, pořad práva. Jde o to, zda nezletilá Libuše Ch-ová má opustiti své prostředí, v němž byla dosud vychovávána, a má býti odevzdána do výchovy a výživy svého adoptivního otce Karla Ch-a a jeho manželky, jež dosud blíže nezná, kteří jsou jí cizí. Jde proto o otázku, kterou jest zásadně rozhodnouti, v řízení nesporném, any dítky jsou podle § 21 obč. zák. pod zvláštní ochranou zákona a jí se jim musí dostati při rozhodování o tom, kdo je má vychovávati v takovém případě, o jaký tu jde. Tuto ochranu, by jim však nemohl ppskytnduti soud procesní, který je vázán přednesem stran a zásadou projednací, takže pro pořad nesporný mluví i ohledy účelnosti. Není tu proto uplatňované zmatečnosti podle § 41 (2) d) nespor. říz. sb. z. a n. čís. 100/1931.
Rovněž tu není další uplatňované zmatečnosti podle § 41 (2) g) tohoto zákona,. Stěžovatelka nebyla sice slyšena o návrhu adoptivního otce Karla Ch-a, by mu nezl. Libuše Ch-ová byla vydána do výchovy a výživy, vada ta však byla napravena tím, že se stěžovatelka v prvém svém rekursu obírala zevrubně s návrhem, uvedla proti němu námitky, a rekursní soud vzhledem k nim rozhodnutí prvého soudu zrušil, načež prvý soud předsevzal o námitkách stěžovatelky šetření a pak rozhodl znovu o návrhu adoptivního otce. Netrpí proto rozhodnutí nižších soudů vytýkanou zmatečnosti.
Naproti tomu trpí dosavadní řízení zmatečnosti podle § 41 (2) f) nesporného řízení 1931, která sice néní stěžovatelem vytýkána, k níž však jest hleděti z úřadu podle § 41 (4) tohoto zákona. Podle § 271 obč. zák. má býti nezletilcům zřízen opatrovník k činu ve věcech mezi nezlehlým dítětem a rodiči, k nimž počítati jést podle § 183 obč. zák. i adoptivní rodiče. O takový případ tu jde, neboť jest řešiti otázku, zda je na prospěch nezletilé Libuše Ch-ové, by zůstala nadále v dosavadní péči u babičky Anny H-ové, kde byla vychována či zda má býti vydána do výchovy a výživy svého adoptivního otce Karla Ch-a a jeho manželky, které dosud blíže nezná, kteří jsou jí naprosto cizí. Měl proto opatrovnickým soudem býti zřízen pro nezletilou Libuši Ch-ovou podle § 271 obč. zák. opatrovník k činu, neboť adoptivní otec Karel Ch. nemůže zastupovati nezletilou v tomto případě. Ježto tudíž nezletilá Libuše Ch-ová nebyla v dosavadním řízení vůbec zastoupena zákonným zástupcem, ač ho nezbytně potřebuje, ježto jde výlučně o její zájmy, jest i napadené usnesení i usnesení prvého soudu zmatečné podle § 41 (2) f) nesporného řízení z r. 1931 a bylo je proto zrušiti podle § 41 (4) tohoto zákona z úřadu.