Čís. 11969.

Pro obchodníka, podepsavšího objednávku, jest závazným i ustanovení objednávky, že ústní nebo písemná ujednání v objednávce neuvedená nemají platnost.
Obchodní cestující není již sám sebou obchodním zmocněncem firmy, nýbrž jen, byl-li za obchodního zmocněnce ustanoven. Byl-li obchodní cestující oprávněn přijímati nabídky s platností pro firmu jen v určité formě, nemají ujednání nepojatá do objednacího lístku pro firmu platnost, pokud před přijetím nabídky uvedené v objednávce aneb současně s ní nedošla druhé strany.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, Rv II 285/31.)
Žalující firma prodala žalovanému obchodníku váhu. Podle podmínek, jimž se žalovaný podpisem na objednávce podrobil, neměla zvláštní ujednání se zástupci a vůbec jakákoliv ústní nebo písemní ujednání, v objednacím listě neuvedená, platnosti. Proti žalobě o zaplacení kupní ceny za váhu namítl žalovaný mimo jiné, že ujednal se zástupcem žalující firmy, že koupí váhu pod podmínkou, dá-li k tomu souhlas společník firmy M., jenž však prý ku koupi nesvolil. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel poukazuje k tomu, že svědek
Civilní rozhodnutí XIV. 67 P. sám udal, že jest oprávněn ujednati i jiné podmínky, než jsou uvedeny v objednacím listě; při tom však nechává nepovšimnuto, že svědek k tomu dodal, že v takovém případě byly by tyto podmínky musely býti zapsány do objednacího listu. Právě vzhledem k této okolnosti, která vysvítá ostatně z doslovu objednacího lístku, jest bezvýznamné, zda podmínka dodatečného schválení kupu M-em byla ujednána ihned při objednávce, jak žalovaný tvrdí, či teprve dodatečně, jak má za prokázáno odvolací soud v souhlasu s prvým soudem. Neboť v objednacím listě jest výslovně uvedeno, a to na jeho první stránce, žalovaným podepsané, že zvláštní ujednání se zástupci nemají platnosti, též i jiná ústní nebo písemná ujednání v tomto listě neuvedená. Zda žalovaný před podpisem četl celý obsah objednacího listu čili nic, jest bezvýznamné. Neboť objednávati na základě objednacích listů jest všeobecným zvykem v obchodním životě a jest povinností řádného obchodníka, by se před podpisem objednacího listu seznámil s jeho obsahem, který se podle obchodního zvyku ústně všechen nevysvětluje. Objednatel, který takový list podepíše, aniž jej pozorně přečte, dává najevo, že s jeho obsahem jest srozuměn, ač ho nečetl. Podpis jeho znamená podle pravidel slušného obchodního styku, že projevuje souhlas s celým obsahem objednacího listu (§ 863 druhá věta obč. zák.). Při náležité pozornosti mohl proto žalovaný nabýti vědomosti o tom, že úmluva o podmínce v objednacím listě neobsažené, uzavřená se zástupcem žalující firmy, zavazuje ji jen, byla-li zapsána do objednacího listu. Objednatel, který se o to nestará, by tomuto formálnímu požadavku bylo vyhověno, nemůže proto vytýkati obchodnímu zástupci jednání proti dobrým mravům, když umluvenou podmínku do objednacího listu nepojal. Rozhodně nemohl by činiti zodpovědnou firmu za takové jednání jejího zástupce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy správně dolíčily, že obsah písemné objednávky z 25. dubna 1929 podepsané žalovaným ho zavazuje, zejména, an prvý soud nevzal za prokázáno, že žalovaný podepsal objednávku bez přečtení, a odvolací soud na tom nic nezměnil. Je proto pro žalovaného závazným i ustanovení objednávky, že ústní nebo písemná ujednání v objednávce neuvedená nemají platnosti. Nepříčí se dobrým mravům, že žalující firma vedlejší do písemné objednávky nepojatá ujednání neuznala za platná. Neboť obchodní cestující není již sám sebou obchodním zmocněncem firmy, nýbrž jen, jakž z čl. 49 obch. zák. je patrno, byl-li za obchodního zmocněnce ustanoven. Pák se teprve na něho vztahují články 47 a 48 obch. zák. o obchodních zmocněncích, podle nichž se pokládá za oprávněna ujednávati jménem principála obchody do oboru přikázané mu působnosti obyčejně spadající. Jinak se řídí jeho oprávnění podle obsahu udělené mu plné moci a zavazují principála jen taková jednání obchodního cestujícího, jež byla učiněna v rámci udělené mu plné moci. Že obchodní cestující firmy je jejím obchodním zmocněncem, nebylo ani tvrzeno. Byl-li tedy obchodní cestující oprávněn přijímati nabídky s platností pro firmu jen v určité formě (t. j. ve formě objednacího lístku), nemají ujednání do objednacího lístku nepojatá pro žalující firmu platnost, pokud před přijetím nabídky v objednávce uvedené aneb současně s ní druhé straně nedošla (čl. 320 odstavec 1 obch. zák.). To se však nestalo. Neboť není dokázáno, že žalovaný neb obchodní cestující toto doplnění objednávky druhé straně zavčas sdělil. Pouze M., jako třetí nesúčastněná osoba, sdělil dopisem ze 27. dubna 1929 druhé straně, že stornuje objednávku. Trvala-li firma na tom, že je pro ni směrodatný jen obsah písemné objednávky, jednala v mezích svého práva a nelze jí proto vytýkati, že jednala proti dobrým mravům.

Citace:

č. 11969. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 277-279.