Čís. 12084.Tím, že rejstříkový soud vyzval obchodníka k opovědí firmy, maje pro to podklad ve sdělení berní správy o ryzím výtěžku z jeho živnosti, a že nevyhověl jeho žádosti o prodloužení lhůty k opovědi až do právoplatnosti platebního rozkazu o výdělkové dani, jednal v mezích zákona a nelze mluviti o porušení zásady zjišťování materielní pravdy, ježto jde jen o řízeni předběžné. V zákoně (ze dne 13. října 1928, čís. 183 sb. z. a n.) nemá opory názor, že základem pro protokolaci má býti tříletý průměr ryzího výtěžku 50000 Kč, ani že má soud vyčkati pravoplatnost vyměření výdělkové daně za pozdější rok, ač pravoplatnost vyměřené výdělkové daně z ryzího výtěžku za předešlý rok 50000 Kč byla obchodníkem přiznána. (Rozh. ze dne 11. listopadu 1932, R I 861/32.) Rejstříkový soud vyzval usnesením ze dne 4. května 1932 řezníka Viléma H-a, by opověděl svou firmu k rejstříku. Usnesením ze dne 15. června 1932 zamítl rejstříkový soud žádost Viléma H-a o udělení lhůty k podání žádosti o zápis firmy až do právoplatnosti platebního příkazu o dani výdělkové za rok 1931. Rekursní soud nevyhověl rekursu Viléma H-a. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Rekurent vytýká souhlasným usnesením nižších soudů zmatečnost a nezákonnost podle § 46 (2) zákona čís. 100/31, leč neprávem. Podle vývodů dovolacího rekursu jest zmatečnost v tom, že prý rozhodnutím nižších soudů byla porušena zásada materielní pravdy v řízení nesporném, a dále, že rekurent nebyl před rozhodnutím o svém ospravedlnění slyšen; rekurent tedy opírá ji v tomto případě o důvod § 41 (2) g) zák. čís. 100/31, kdežto prvý případ zmatečnosti nelze podřaditi pod všeobecné důvody zmatečnosti podle § 41 (2) téhož zákona, a mohly by tedy přijití v úvahu zvláštní důvody zmatečnosti, jež pocházejí z porušení oněch ustanovení zvláštních zákonů, jež zachovati jest pod zmatečnosti (§ 41 (3) téhož zákona). Výtka zmatečnosti není opodstatněna. Rejstříkový soud, vyzvav rekurenta k opovědí firmy, na podkladě sdělení berní správy o ryzím výtěžku ročně 50000 Kč z jeho živnosti řeznické a nevyhověv jeho žádosti o prodloužení lhůty k opovědí až do pravoplatnosti platebního rozkazu o dani výdělkové za rok 1931, jednal v mezích § 1 zákona čís. 183/28 sb. z. a n., §§12, 15 uvoz. zák. k obch. zák., čl. 4, 19, 26, 271 čís. 1 obch. z. O porušení zásady zjišťovali materielní pravdu nemůže tu býti řeči, ježto jde o řízení předběžné, prve než dojíti může k zápisu, kdy teprve nastane podle § 22 nařízení ministerstev spravedlnosti a obchodu ve shodě s ministerstvem financí ze dne 9. března 1863 čís. 27 ř. zák. povinnost soudu zkoumali přihlášku a doklady a zjišťovati oprávnění žadatele k zápisu. K zahájení předběžného řízení byl dostatečný podklad ve sdělení berní správy o daňové poplatnosti rekurenta a výslechu jeho jako účastníka o jeho vlastním návrhu nebylo potřebí, poněvadž přiznal, že se platební rozkaz o výdělkové dani za rok 1930 na podkladě ryzího výtěžku 50000 Kč stal pravoplatným tím, zmeškáno odvolání. Tím byl dán bezpečný podklad, pro zahájení předběžného řízení pro rejstříkový soud. Není proto vytýkaný důvod zmatečnosti opodstatněn. Než ani nezákonnost nelze napadenému usnesení vytýkati. Zákonem ze dne 13. října 1928 čís. 183 sb. z. a n., byl určen nový daňový základ pro zápis obchodníků do obchodního rejstříků, a bylo zrušeno ustanovení § 7 úvoz. zák. k obch. zák. tím, že novým zákonem byl zrušen zákon čís. 260/21 sb. z. a n., kterým se dostalo § 7 nového doslovu (§ 5 zák, čís. 183/28 sb. z. a n.). Podle § 1 zákona čís. 183/28 sb. z. a n. může býti ustanovení obchodního zákona o firmách, obchodních knihách, o prokuře užito jen na obchodníky, u nichž jest anebo by byl, kdyby nebyli od daně osvobozeni, základem výměry všeobecné daně výdělkové nebo zvláštní daně výdělkové podle §§ 55, 56, nebo 76 až 82 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. o přímých daních, ryzí výtěžek ve výši nejméně 50000 Kč. Že tento skutkový předpoklad v souzeném případě jest, bylo nižšími soudy dolíčeno, pročež trvá pro rekurenta zákonná povinnost ku protokolací firmy, a nemá na ni vlivu úvaha jím uváděná, jež však v zákoně nemá opory, že základem by měl býti tříletý průměr ryzího výtěžku 50000 Kč, a rovněž není odůvodněna žádost rekurenta, by soud vyčkal pravoplatnosti vyměření daně výděl¬kové za rok 1931, ana pravoplatnost vyměřené daně výdělkové z ryzího výtěžků 50000 Kč za rok 1930 byla rekurentem přiznána.