Čís. 11948.

Splnil-li rukojmí svůj rukojemský závazek nebo zanikl-li závazek ten jiným způsobem, jest rukojmí oprávněn domáhati se na věřiteli, by mu vydal záruční listinu.
(Rozh. ze dne 1. října 1932, Rv II 442/31.)
Žalující záložna se zaručila žalované firmě za Josefa K-a a vydala žalované záruční listinu ze dne 18. července 1928. Zaplativši žalované zaručený peníz domáhala se žalobkyně na žalované, by bylo uznáno právem, že se záruční listina ze dne 18. července 1928 stala proti žalobkyni neplatnou a právně bezúčinnou a že se za takovou také prohlašuje, že žalovaná jest povinna to uznati a podle toho se zaříditi a že žalovaná jest povinna »vrátiti záruční listinu žalobkyni jako proti žalobkyni neplatnou a právně bezúčinnou na útraty žalobkyně«. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Pokud jde o žalobní nárok na plnění, totiž o dodání záruční
Civilní rozhodnutí XIV. 65 listiny, bylo jej zamítnouti, jelikož jen ohledně dluhopisu předepisuje § 1428 obč. zák., že musí býti vrácen, nikoliv ohledně záruční listiny, která jest sice podle § 1346 obč. zák. nutnou formou pro platnost rukojemského závazku, nemá však jinak cenu, není cenným papírem, a k rukojemství se nevyžaduje ani písemné formy, je-li o sobě obchodem a bylo-li uzavřeno při provozování obchodu, jako v souzeném případě. Rukojemství trvá bez ohledu na to, byla-li záruční listina zřízena, čili nic a existuje-li listina tato ještě čili ne, nemá tudíž význam pro platnost rukojemské smlouvy. Žalující to také uznává, neboť v kontextu žaloby odst. III. sama žádá, že žalovaná firma byla povinna listinu zpět dodati, »resp. prohlásiti proti nám, že listinu tuto považuje za neplatnou a právně bezúčinnou,« tedy vlastně na tomto prohlášení jí záleží, ana jest si toho vědoma, že by také ručila, kdyby jí záruční listina vrácena byla. Takovéto prohlášení však nelze exekucí vydobýti. Záruční listina byla vystavena ve formě dopisu na žalovaného a náleží jako každý jiný závěrečný list adresátovi, takže i proto právní nárok na její vrácení žalující nemá. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, poukázav v otázce, o niž tu jde, k důvodům rozsudku prvého soudu.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolání žalobkyně a zrušil napadený rozsudek, pokud jím byla zamítnuta žalobní prosba, že jest žalovaná povinna dodati žalobkyni záruční listinu de dto. K. 18. července 1928 jako proti žalobkyni neplatnou a právně bezúčinnou na útraty strany žalující a vrátil věc odvolacímu soudu, by znovu v tomto směru o ní jednal a ji rozhodl; jinak dovolání nevyhověl.
Důvody:
Pokud se žalobkyně domáhá žalobou plnění shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta nižšími soudy proto, že občanský zákon nemá ustanovení, které by nařizovalo vrácení záruční listiny, že tak stanoví § 1428 obč. zák. jen v příčině dluhopisu. Právem napadá dovolatelka tento názor jako nesprávný s právního hlediska (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Záruční listina právě tak jako dluhopis prokazuje převzatý závazek, jinými slovy uznání dluhu, dluhu rukojemského, takže se svou podstatou rovná dluhopisu a jest proto na záruční listinu použíti obdobně (§ 7 obč. zák.) ustanovení §1428 obč. zák. Splnil-li tudíž rukojmí svůj rukojemský závazek ať již jde o rukojemství podle § 1346 obč. zák. nebo § 1357 obč. zák., nebo zanikl-li závazek ten jiným způsobem, nelze upírati rukojmímu nárok, by mu věřitel vrátil záruční listinu. Neobstojí proto důvody, jimiž nižší soudy odůvodňují zamítnutí žaloby, pokud se jí žalobkyně domáhá na žalované straně dodání záruční listiny jako neplatné a právně bezúčinné, a bude na odvolacím soudě, by se vypořádal s jednotlivými vývody odvolání v tomto směru uplatňovanými.

Citace:

č. 11948. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 245-246.