Čís. 12096.
Prohlásil-li odvolací soud vyhlásiv průvodní usnesení o připuštění důkazu místním ohledáním s přibráním znalce, o jehož provedení byl dožádán jiný soud, jednání za skončené podle třetího odstavce § 193 c. ř. s., nemůže strana, která se proti tomu neohradila, tento postup napadati jako vadný. Vada řízení, nikoliv zmatečnost (čís. 4 § 477 c. ř. s.) jest teprve v tom, bylo-li odvolacím soudem nařízeno doplnění znaleckého posudku, které se stalo bez účasti stran, jež nebyly ani uvědoměny ani slyšeny. Pokud tato vada nebyla způsobilá zameziti úplné a důkladné posouzeni rozepře (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).
Majitel kavárny ručí za škodu z výbuchu na záchodě kavárny, k němuž došlo tím, že na záchodě byl delší dobu před příchodem hosta nechán plynový kohoutek otevřený, takže se zapálením sirky vznítila třaskavá směs, jež se za tu dobu na záchodě nashromáždila.

(Rozh. ze dne 12. listopadu 1932, R II 152/32.)
Žalobce, jsa hostem v kavárně žalované, zašel na neosvětlený záchod, kde si rozsvítil sirkou, při čemž nastal výbuch svítiplynu a žalobce byl těžce popálen. Žalobní nárok na náhradu škody proti majitelce kavárny neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalované.
Důvody:
Zmatečnost podle čís. 4 § 477 c. ř. s., pokud se týče vadu odvolacího řízení, zamezující úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře, spatřuje stěžovatelka v tom, že odvolací soud proti zásadě bezprostřednosti a veřejnosti provedl důkaz místním ohledáním, znalcem a výslechem stran dožádaným soudcem, aniž strany měly možnost výsledky těchto důkazů ještě u odvolacího soudu podrobiti kritice a rozboru, a že se doplnění znaleckého posudku stalo bez součinnosti stran. Rekursu však nelze přiznati oprávnění. Podle protokolu o odvolacím líčení připustil odvolací soud důkaz místním ohledáním s přibráním znalce z oboru plynové techniky a výslechem stran. Po vyhlášení tohoto průvodního usnesení, podle něhož za jeho provedení byl, což bylo podle prvého odstavce § 488 c. ř. s. přípustné, dožádán okresní soud v M., prohlásil odvolací soud jednání za skončené podle třetího odstavce § 193 c. ř. s. Nehledíc k tomu, že tento předpis opravňoval odvolací soud k tomuto postupu, přehlíží stěžovatelka, že se proti tomu neohradila, tudíž s postupem tím souhlasila, a nemůže proto postup ten napadati jako vadný, zvláště ano vůbec nešlo o porušení nějakého předpisu, obzvláště,však ne takového, jehož zachování se strana nemůže platně vzdáti. Stěžovatelka byla se svým právním zástupcem přítomna při provádění důkazu místním ohledáním a znalcem a mohla použiti práva dotázek podle § 289 c. ř. s. Až potud je postup soudu bezvadný. Po vrácení spisu dožádaným soudcem bylo odvolacím soudem nařízeno doplnění znaleckého posudku. Znalec podal písemný doplněk svého posudku. Doplnění to se stalo bez účasti stran, neboť strany nebyly ani uvědoměny, ani slyšeny. Tento postup jest proto označiti jako vadný. Nejde tu však ani o zmatečnost podle čís. 4 § 477 č. ř. s., ani o podstatnou vadu řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), která by byla způsobilá zameziti úplné a důkladné posouzení rozepře, poněvadž znalec již ve svém ústním posudku, podaném za přítomnosti stran a jejich právních zástupců při místním ohledání před dožádaným soudcem dne 8. ledna 1932 se vyslovil, že plyn při nejintensivnějším unikání musel na záchodě úplně otevřeným kohoutem a maximálně netěsným hořákem ucházeti aspoň hodinu, by mohlo dojiti k explosi a popálení žalobce a že je vyloučeno, že k explosi došlo při hoření zapáleného plamenu, jak to udala svědkyně T-ová. Znalec vyslovil se tudíž již ve svém ústním posudku o okolnostech závažných pro rozhodnutí sporu, jeho ústní posudek je základem napadeného rozsudku, kdežto písemný posudek jeho jest jen bližším vysvětlením jeho dřívějšího posudku, podaného za přítomnosti stran a tento písemný posudek nepadal při rozhodnutí na váhu.
Ale ani ve věci samé nelze rekursu přiznati oprávnění. Předpoklad, položený za základ napadenému usnesení, že plynový kohoutek byl otevřený a plyn nerozsvícený nejméně přes hodinu, a že plyn unikal na záchodě nejméně po tuto dobu před tím, než žalobce tam přišel, jest ve shodě se znaleckým posudkem. Podle zjištění odvolacího soudu nastala explose proto, že nejméně hodinu před příchodem žalobcovým byl plynový kohoutek nechán otevřený, tak že zapálením sirky explodovala třaskavá směs, jež se za tu dobu na záchodě nashromáždila. Odvolací soud neuvěřil svědkyni T-ové, že viděla na záchodě hořeti plynové světlo, zjistil na základě znaleckého posudku opak; rozpor se spisy stěžovatelkou uplatněný není proveden po zákonu, neboť stěžovatelka, nemůže s úspěchem tvrditi, že dotyčný předpoklad odvolacího soudu odporuje znaleckému posudku, jenž jest mu základem. Že tehdy na záchodě hořelo elektrické světlo, jest v rozporu se spisy, žalovaná sama v žalobní odpovědi připustila, že tehdy záchod nebyl osvětlen elektrickým světlem. Je nerozhodné, že elektrické světlo na záchodě fungovalo, ana podle rozsudkového zjištění elektrická žárovka nebyla rozsvícena a osvětlení v chodbě nestačilo k osvětlení záchodu samého. Zavinění žalované provozovatelky kavárny spatřuje odvolací soud právem v tom, že sama nebo svými zaměstnanci neodstranila unikání plynu po tak dlouhou dobu a že se nepostarala o to, by záchod hosty používaný byl řádně osvětlen. Příčinná souvislost mezi zaviněním žalované, pokud se týče jejím opomenutím jest ze zjištěných okolností patrna, neboť, kdyby byl záchod osvětlen, nebyl by si musel žalobce posvítiti sirkou, a kdyby byla při náležitém dozoru nad provozními místnostmi závada unikání plynu odstraněna, nebylo by ke škodné události došlo. Odvolací soud právem neuznal na vlastní neopatrnost žalobcovu, vyloučiv, že výbuch nastal proto, že žalobce sám na plynovém zařízení neopatrně manipuloval. Jeho spoluzavinění na škodné události nelze spatřovati v tom, že si na záchodě posvítil sirkou, ano tam světlo nehořelo.
Citace:
Čís. 12096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 503-505.