Čís. 11997.
Jde o zahájenou rozepři, třebas byly v pozdější žalobě o rozvod manželství od stolu a lože uplatňovány jako důvod rozvodu časově a věcně jiné skutkové okolnosti, než v dřívější žalobě.
(Rozh. ze dne 15. října 1932, R II 382/32.)
Žalobu manželky na manžela o rozvod manželství od stolu a lože, zadanou na soudě dne 26. června 1931, soud prvé stolice odmítl pro překážku zahájeného sporu, ježto za ústního jednání vyšlo na jevo, že žalobkyně podala dne 15. dubna 1925 na žalovaného žalobu o rozvod manželství a o výživné Ck VIII 152/25, žaloba byla žalovanému doručena a že takto zahájený spor dosud ukončen není, ježto žalovaný nepodal dosud žalobní odpověď a žalobkyně ani žalobu zpět nevzala, ani nenavrhla rozsudek pro zmeškání. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by jednal ve věci samé. Důvody: Překážka pře zahájené je odůvodněna, je-li tu totožnost stran a totožnost nároku podle žalobního návrhu a podle právního důvodu žaloby. I kdyby tu byl týž právní důvod co do právnické konstrukce, o který se opírá nová žaloba, nelze mluviti o totožnosti nároku, jsou-li tvrzeny jiné skutečnosti, z nichž se nárok dovozuje. Právě o to však jde v souzeném případě. Žalobou Ck VIII 152/25 domáhala se žalobkyně rozvodu manželství pro ublížení na cti a pro pohrůžky zlým nakládáním, které se staly roku 1925 a pro hluboký rozvrat manželství a nepřekonatelný odpor z uvedených příčin. Po té době, jak vyplývá ze spisů, se manželé zase usmířili a žili společně až do roku 1931. V žalobě o rozvod podané žalobkyní dne 26. června 1931 zn. sp. Ck II a 974/31 žádá žalobkyně o rozvod manželství pro vyhrůžky a urážky provedené v roce 1930 a pro hluboký rozvrat vyvolaný těmito výstupy. Skutkový základ nové žaloby jest tedy docela jiný, než skutečnosti, o něž se opřela žaloba v roce 1925 a proto není tu totožnosti nároku, i když se žalobní prosba co do žádosti o rozvod v obou sporech kryje. Správnost tohoto názoru bije do očí, uváží-li se, že by jistě nevadila nové žalobě námitka pře rozsouzené, kdyby žaloba Ck VIII 152/25 byla bývala zamítnuta rozsudkem. Mimo to ve sporu Ck VIII 152/25 nebyla podána žalobní odpověď ve lhůtě žalovanému udělené, takže v tomto sporu mohlo by býti pokračováno jen tím způsobem, že by žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. To však tou dobou činiti nemůže, ana se po podání oné žaloby zase s manželem smířila a manželské spolužití obnovila, ježto by se takový návrh příčil dobrým mravům. Mohla by tedy žalobkyně onu starou žalobu jen vzíti zpět. Neučinila-li tak dosud, nelze pokládat! za odůvodněnou překážku rozepře zahájené, jelikož spor Ck VIII 152/25 nemůže již vésti k soudnímu rozhodnutí ve věci samé a nemůže míti vzápětí kolisi, které mají zabrániti předpisy §§ 233, 240 c. ř. s.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zahájení sporu má podle § 233 prvý odstavec c. ř. s. v zápětí, že, pokud trvá, nesmí býti o nároku ani u téhož ani u jiného soudu nová rozepře zahájena; nová žaloba o týž nárok musí býti odmítnuta. Účelem toho jest, by táž rozepře nebyla projednávána a rozhodována několikráte, po případě různým způsobem (viz materiálie svazek II. strana 322). Tomu chce předpis § 233 prvý odstavec c. ř. s. zabrániti v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a právní bezpečnosti, a tento účel jest vždy míti na očích při výkladu a použití onoho předpisu. V souzeném případě se žalobkyně domáhá proti žalovanému rozvodu manželství od stolu a lože, kterýžto nárok vznesla již v žalobě Ck VIII 152/25. V nynější žalobě ovšem uplatňuje jako důvod rozvodu skutkové okolnosti jiné, než byly uvedeny v žalobě č. j. Ck VIII 152/25; jest tu tedy časově i věcně jiný děj. Pro souzený případ však jest to nerozhodné. Ve sporů Ck VIII 152/25 nebyla podána žalobní odpověď a žalobkyně v něm. neučinila dosud další návrh; spor tedy posud trvá, může v něm býti pokračováno a rozsudek v něm mohl by přivoditi následky, k jichž vyvarování čelí předpis § 233 prvý odstavec c. ř. s. Nelze se pouštěti do otázky, zda snad mimosoudní smír brání žalobkyní, by navrhla vydání rozsudku ve sporu Ck VIII 152/25, poněvadž žalobkyně v řízení před soudem prvé stolice tuto obranu neuplatnila, ač bylo podle protokolu ze dne 30. května 1932 odděleně jednáno o otázce zahájené rozepře. pročež jde o nepřípustnou novotu (§§ 482, 513 c. ř. s.). Dokud spor Ck Vlil 152/25 není odklizen, trvá nebezpečí dvojího rozhodování o téže věcí, neboť není vyloučeno, že bude žalobě ve sporu Ck VIII 152/25 vyhověno, čímž bude docíleno rozvodu, jehož chce žalobkyně dosíci i nynější žalobou.