Čís. 11967.

Vystupovala-li jako žalobce výslovně pozůstalost, nikoliv dědic svým jménem, bylo jí, nebylo-li tu dědické přihlášky, ustanoviti opatrovníka. Tuto vadu nedostatku zastoupení lze odstraniti (§ 6 c. ř. s.), třebas byl žalobní nárok již přenechán věřiteli pozůstalosti na místě placení.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, R II 371/32.) Žalobu pozůstalosti po Františce V-ové, zastoupené Jindřichem V-em, proti Antonínu V-ovi o vrácení splátek 1200 Kč na kupní cenu za šicí stroj procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Důvody: Přezkoumav spisy seznal odvolací soud, že napadený rozsudek i s předchozím řízením jsou zmatečné, poněvadž žalující pozůstalost, jež není procesně způsobilá, nebyla v řízení na soudu prvé stolice zastoupena (§§ 471 čís. 7 a 477 čís. 5 c. ř. s.). Pozůstalost po Františce V-ové byla projednávána u okresního soudu v B. pod D 158/31, zůstavitelka poslední pořízení neučinila a jediným dědicem ze zákona byl zůstavitelčin manžel Jindřich V. Podle jeho mimopřísežného seznání zůstal po manželce jen nárok na vrácení splátek 1200 Kč za šicí stroj proti Antonínu V-ovi, kdežto dluhy, pohřební útraty, jež pozůstalý manžel zaplatil, činily 1552 Kč, takže pozůstalost byla předlužena a byla odevzdána pozůstalému manželu Jindřichu V-ovi, jenž dne 7. srpna 1931 prohlásil, že se k dědictví nepřihlašuje, na místo placení usnesením ze dne 18. srpna 1931. Podle § 547 obč. zák. představuje pozůstalost dědic, který dědictví přijal, k dědictví se přihlásil. Dokud se dědic k pozůstalosti nepřihlásil, mohla by býti zastupována jen opatrovníkem, jsouc sama procesně nezpůsobilá. V souzeném případě jediný dědic ze zákona, pozůstalý manžel Jindřich V. prohlásil, že se k dědictví nepřihlašuje, a přes to žalující pozůstalost ve sporu jako dědic zastupoval. Jako věřitel pozůstalosti, jemuž byla pohledávka pozůstalosti 1200 Kč proti žalovanému ponechána na místo placení, není zákonným zástupcem ani representantem pozůstalosti. Nebyla tedy procesně nezpůsobilá pozůstalost v řízení vůbec zastoupena, čehož musí soud dbáti z úřadu v každém období sporu, a byly proto napadený rozsudek i s předchozím řízením zrušeny pro zmatečnost ve smyslu § 477 čís. 5 c. ř. s. podle §§ 471 čís. 7, 473 odst. 1 a 477 čís. 5 c. ř. s. v předběžném řízení v neveřejném zasedání usnesením, a ježto uplatňovaný nárok byl již přenechán věřiteli pozůstalosti na místo placení a vadu nedostatku zastoupení nelze tedy již odstraniti podle § 6 c. ř. s., byla žaloba odmítnuta.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, doplně řízení, znova rozhodl.
Důvody:
Není sice správný názor stěžovatelův, že šlo o formální vadu. Neboť jako žalující strana vystupovala výslovně pozůstalost, nikoliv dědic svým jménem. Proto právem uznal odvolací soud, že pozůstalost jako osoba procesně nezpůsobilá měla býti zastoupena a to, poněvadž nebylo tu dědické přihlášky, zřízeným opatrovníkem. Přisvědčiti jest však stěžovateli, že odvolací soud neměl prohlásiti již řízení a rozsudek za zmatečný. Názor odvolacího soudu, že vada nedostatku zastoupení nemohla býti odstraněna podle § 6 c. s. ř., poněvadž uplatňovaný nárok byl již přenechán věřiteli pozůstalosti na místě placení, nelze sdíleti. Neboť to přicházelo by snad v úvahu pro posouzení věci samé, nevadilo však tomu, by pozůstalost nezahájila spor a nebyla v něm podle zákona řádně zastoupena. Podle § 477 čís. 5 c. s. ř. jest rozsudek a řízení, stížené zmatečností, zrušiti, pokud vedení sporu nebylo dodatečně řádně schváleno. Měl tedy odvolací soud naříditi prvnímu soudu, by postupoval podle § 6 druhý odstavec c. s. ř. a vyslechl opatrovníka, po případě ustanoveného, o tom, zda dosavadní řízení schvaluje čili nic. Teprve podle výsledku tohoto opatření měl učiniti rozhodnutí. Poněvadž se tak nestalo, bylo uznati, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

č. 11967. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 271-273.