Čís. 11988.
Probourání požární zdi v Praze, jakož i stav tím přivoděný jest zakázané a nelze se domáhati splnění závazku ze smlouvy, že se žalovaný zavazuje podepsati po případě podání k stavebnímu úřadu o schválení stavební změny probouráním dveří v požární zdi.
(Rozh. ze dne 14. října 1932, Rv I 1027/31.)
Žalující firma uzavřela s předchůdci žalované ve vlastnictví domu čp. 257 na Smíchově dne 30. září 1922 nájemní smlouvu o pronájmu obchodních místností na dobu od 1. listopadu 1922 do uplynutí 5 let po zrušení zákona o ochraně nájemníků. Tato nájemní smlouva byla knihovně vtělena. Dům čp. 257 na Smíchově koupila žalovaná a převzala též nájemní smlouvu uzavřenou se žalobkyní. Odstavec VI. nájemní smlouvy stanovil; »Pronajímatelé souhlasí se stávajícím probouráním dveří v přízemí domu čp. 257 na Smíchově do sousedního domu čp. 258 a zavazují se podepsati po případě podání k stavebnímu úřadu o schválení stavební změny probouráním těchto dveří nastalé. Naproti tomu se majitel zavazuje probourané dveře po ukončení nájmu zazdíti a probouranou zeď na svůj vlastní náklad do dřívějšího stavu uvésti.« Výměrem magistrátu hlav. města Prahy ze dne 6. května 1930 bylo oběma stranám nařízeno, by otvor v požární zdi byl co nejdřív zazděn, a to do týdne. Výměr se stal právoplatným, avšak lhůta k zazdění otvoru byla prodloužena do konce července 1931. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující firma na žalované, by bylo uznáno právem, že žalovaná jest povinna podepsati a žalující straně vydati listinu tohoto znění: »Magistrát hlav. města Prahy. V úctě podepsaný majitel domu čp. 258 na Smíchově, dal probourati dveřní otvor ze svého přízemního krámu v domě se nalézajícího do svého krámu v sousedním domě čp. 257, který náleží Marii S-ové (žalované) na Smíchově a prosí o dodatečné schválení této změny. Při té příležitosti předkládá dvojmo plánek, v němž změna vyznačena« a dále podepsati plán stavebních změn v domě čp. 257 na Smíchově dvojmo jako přílohu této listiny. Žalovaná namítla, že podle § 49 stav. řádu pro Prahu nesmějí bytí probourány otvory do požární zdi a že proto jest smlouva, o povinnosti probourání požární zdi neplatná a závazek nežalovatelný. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle § 49 zákona ze dne 10. dubna 1886 čís. 40 z. zák., jímž se vydává stavební řád pro král. hlavní město Prahu a pro město Smíchov atd. »budiž každý dům na straně obrácené k sousedním pozemkům oddělen zvláštní ochrannou zdí proti ohni, která má jíti všemi patry, čítajíc v to i podkroví. Tyto ochraně zdi nesmí míti otvorů na straně k sousedu obrácené a dřevěné části střechy dovoleno do nich zapouštěti jen tou měrou, by ve zdi zůstal ještě vyzděný dílec v šíři cihly.« Že jde v souzeném případě o požární zeď, lze bezpochybně zjistiti z doslovu odstavce VI. nájemní smlouvy, ze žalobní prosby a z výměru magistrátu. Nájemní smlouva ukládá tudíž majiteli domu čp. 257 na Smíchově závazek, by si vymáhal schválení zákonem zakázaného jednání. Závazek, jednání, příčící se zákonnému zákazu, jest ničí podle § 879 obč. zák. Neplatnost se rozumí samo sebou vzhledem k jasnému a přesnému doslovu § 879 obč. zák. a také vzhledem k výslovnému nařízení magistrátu o zazdění otvoru (viz též rozhodnutí čís. 4712, čís. 4536 sb. n. s.). Ježto z nicotného obchodu nemohou strany odvoditi žádných právních důsledků, soud proto právem žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Strana žalující spatřuje nesprávnost právního posouzení v tom, že předmětem žaloby není, jak prvý soud prý mylně za to má, to, by žalovaná strana probourala otvor v požární zdi, nýbrž jen podpis plánů stavebních změn a podání k stavebnímu úřadu o schválení k probourání dveří, a že ve stavebním řádě ani v jiném zákonném předpisu není takovýto projev souhlasu zakázán a není ani zakázáno žádati o stavební schválení otvoru v požární zdi probouraného, aniž žádost takovou podepsati. Názor tento právem prvý soud nepokládá za správný, neboť, je-li mezi stranami nesporno, že trvá zákonný zákaz probourání požární zdi a zároveň pravoplatné nařízení oběma stranám, že jsou povinny otvor zazdíti, jeví se probourání požární zdi, jakož i stav tím přivoděný zakázaným, nezákoným, a nelze nutiti žalovanou stranu, by o zavedení neb zachování zakázaného stavu jakýmkoliv způsobem zakročovala, po případě k němu dávala souhlas. Žalující strana nemůže se proto domáhati na žalované splnění závazku z nájemní smlouvy v ten smysl, že se žalovaná zavazuje podepsati po případě podání k stavebnímu úřadu o schválení stavební změny probouráním dveří. Smlouva ta, odporujíc § 49 stavebního řádu hlavního města Prahy byla již v čase uzavření, jak správně prvý soud dovozuje, nicotná podle § 879 obč. zák. a nemohl z ní proto pro žádnou ze stran vzejíti platný závazek a nemůže z ní žalující strana vyvozovat! právo k podpisu žádosti neb stavebních plánů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolání se odkazuje v této příčině na příslušné správné důvody napadeného rozsudku a podotýká se k jeho vývodům, že, je-li zakázáno zříditi, nebo míti otvor v požární zdi, jsou samozřejmě nicotné i smlouvy, jichž třebas jen nepřímým účelem jest dosažení tohoto zakázaného stavu.