Čís. 11910.

V dovolacím rekursu lze s úspěchem namítati, že rekursní soud vyřídil opožděný rekurs věcně.
(Rozh. ze dne 22. září 1932, R I 728/32.)
Rekursní soud vyhověl rekursu firmy F. proti usnesení o udělení příklepu a zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením počínajíc usnesením o dražebním roku.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vydražitele a změnil napadené usnesení v ten rozum, že odmítl rekurs firmy F.
Důvody:
Podle § 187 ex. ř. první odstavec, poslední věta, je vadu bránící udělení příklepu, uvedenou v § 184 čís. 3 ex. ř. uplatňovati rekursem do 14 dní po dražebním stání. Dražební rok se konal 7. října 1931, firma F. podala však rekurs teprve dne 26. října 1931, tedy nikoli včas, jak se v napadeném usnesení uvádí, nýbrž opožděně. Opožděný rekurs je podle §§ 523, 526 c. ř. s. (§ 78 ex. ř.) odmítnouti a právem si vydražitelka stěžuje, že se tak napadeným usnesením nestalo. Bylo jí vyhověti a se usnésti, jak se stalo. Dalšími vývody dovolacího rekursu, pokud se týče důvody napadeného usnesení týkajícími se věci samé netřeba se zabývati.

Citace:

č. 11910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 196-196.