Čís. 12119.

Ten, komu byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek pozůstalosti za peněžními ústavy ze vkladů, zabavení vkladních knížek (vkladních listů) se však nestalo podle § 296 ex. ř., nenabyl ke vkladům zástavního práva a nestal se účastníkem pozůstalostního řízení. Není proto oprávněn k rekursu proti usnesení v pozůstalostním řízení, že ze zabavených vkladů mají býti vyplaceny náklady na správu pozůstalosti a že zabavení pohledávek ze vkladů jest pokládati za nevykonané.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1932, R I 899/32.)
Úrazové pojišťovně dělnické byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávání pozůstalosti po Hugonu K-ovi za spořitelnou města L. a za záložnou v L. a bylo těmto poddlužníkům zapovězeno, by pozůstalosti na tyto pohledávky nic neplatily. V pozůstalostním řízení po Hugonu K-ovi byl vyřízen účet správce pozůstalosti a rozhodnuto, že z řečených vkladů mají býti vyplaceny náklady na správu pozůstalosti, a vysloveno, že zabavení pohledávek ze vkladů povolené Úrazové pojišťovně dělnické jest považovati za nevykonané. poněvadž usnesení povolující exekucí nebylo doručeno pozůstalostnímu soudu. K rekursu Úrazové pojišťovny dělnické rekursní soud usnesení pozůstalostního soudu potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Úrazové pojišťovny dělnické.
Důvody:
Předem jest se zabývati otázkou, zdali jest rekurentku považovati za účastnici pozůstalostního řízení po Hugonu K-ovi, v němž bylo napadené usnesení vydáno, poněvadž § 37 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., oprávnění k rekursu přiznává jen účastníkům. Účastníkem jest podle § 6 tohoto zákona ten, kdo rozhodnutím soudu může býti ve svých právech přímo dotčen, nebo, kdo uplatňuje právní zájem, by soud učinil nějaké rozhodnutí. V souzeném případě přichází v úvahu jen případ prvý a jest tedy zkoumati, zdali napadeným rozhodnutím může býti rekurentka dotčena. Rekurentce byla usnesením okresního soudu v L. ze dne 5. března 1931 k vydobytí její pohledávky 26394 Kč 30 h povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávání pozůstalosti po Hugonu K-ovi za Spořitelnou města L. ze vkladu na listu 15749 a za občanskou záložnu v L. ze vkladu na listu 7385 a bylo těmto ústavům jako poddlužníkům zapovězeno, by pozůstalosti nic na pohledávky ty neplatily. Napadeným usnesením potvrzeno bylo usnesení soudu prvé stolice, kterým byl vyřízen účet Dr. W-a jako správce pozůstalosti a rozhodnuto, že z oněch vkladů mají býti vyplaceny po právní moci usnesení náklady na správu pozůstalosti úhrnem 927 Kč 28 h a vysloveno, že zabavení pohledávek ze vkladů rekurentce povolené jest považovati za nevykonané, poněvadž usnesení exekuci povolující nebylo podle § 295 ex. ř. pozůstalostnímu soudu doručeno. Jest zřejmo, že výplatou nákladů na správu ze vkladů bylo by dotčeno právo rekurentky na její uspokojení ze vkladů, nabyla-li je, poněvadž ani oba vklady k úplnému zaplacení její pohledávky by nestačily. Záleží tedy na tom, zda rekurentka z exekučního usnesení nabyla práva na uspokojení z řečených vkladů. Nižší soudy, prohlašujíce, že zabavení nebylo vykonáno, vycházejí očividně z názoru, že exekuce nebrání výplatě nákladů správních. Soudům nižším jest přisvědčiti, že zabavení pohledávek ze vkladů není dosud vykonáno, ovšem z jiného důvodu, než míní nižší soudy. Nejde totiž o soudní depositum, neboť vkladní list a knížku má v rukou správce pozůstalosti Dr. W., advokát v L. Zabavení pohledávek ze vkladních knížek — vkladní list jest totéž jako vkladní knížka — bank, spořitelen a záložen vykonává se podle § 296 ex. ř. tím, že je výkonný orgán vezme podle příkazu exekučního soudu k sobě, sepíše o tom zájemní protokol a uloží u soudu. To se však nestalo, vklady nejsou dosud zabaveny a proto není ani přikázání k jejich vybrání účinné, poněvadž zástavního práva jiným způsobem než způsobem § 296 ex. ř. nelze nabýti. Stěžovatelka tedy přes to, že exekuční usnesení vešlo v moc práva, nenabyla na vklady u spořitelny a záložny v L. práv zástavních, proto se usnesení nižších soudů nedotýkají takových práv rekurentky, a rekurentku nelze považovati za účastnici pozůstalostního řízení a proto ani za oprávněnou k rekursu.

Citace:

Č. 12119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 537-538.