Čís. 11860.

Patří-li panující pozemek několika osobám, jest k zániku pozemkové služebnosti vzdáním se třeba souhlasného projevu všech spoluvlastníků panujícího pozemku. Vzdal-li se služebnosti jen jeden ze spoluvlastníků, nemůže žaloba o ochranu vlastnictví proti dalšímu výkonu této služebnosti míti úspěch, třebaže nebyla podána proti všem spoluvlastníkům panujícího pozemku, nýbrž jen proti onomu z nich, který se služebnosti vzdal.
K právnímu jednání, jímž se někdo vzdává bezplatně pozemkové služebnosti jménem druhého, jest zapotřebí zvláštní plné moci znějící na toto jednotlivé právní jednání. Nakládání s právem služebnosti patřícím do majetku manželčina není úkonem správy tohoto jmění ve smyslu §§ 1238, 1239 obč. zák.
Zástupčí moc manželova nevztahuje se na právní jednání, k nimž jest podle § 1008 obč. zák. třeba zvláštní plné moci.
(Rozh. ze dne 3. září 1932, Rv I 397/31.) Vlastníci pozemku p. č. 2527, manželé H-ovi, vydrželi služebnost jízdy po pozemku žalobců č. p. 204/2. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se vlastníci pozemku č. p. 204/2 na Františku H-ovi, by se zdržel služebnosti jízdy po pozemku žalobců, ježto se práva služebnosti vzdal. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. nelze upříti úspěch. Otázku, zda právní názor nižších soudů, že v dovolování se žalovaného jest spatřovati vzdání se nabytého práva služebnosti, jest správný čili nic, nelze přezkoumávati, an davolatel v tom směru neprovádí uplatňovaný dovolací důvod. Podle skutkového zjištění nižších soudů vykonávali vlastníci pozemku p. č. 2527 jízdu na tento pozemek a zpět za každým hospodářským účelem přes pozemek p. č. 204/2 jako své právo po dobu zákonnou a nabyli tudíž práva toho vydržením. Z toho vyplývá, že jde o služebnost pozemkovou ve prospěch pozemku p. č. 2527, jenž patří žalovanému a jeho manželce. Podle § 485 obč. zák. jest taková služebnost nedílná. Důsledkem toho nemůže, když panující pozemek patří několika osobám, jedna z nich se vzdáti služebnosti. Bylo tedy v souzeném případě k zániku služebnosti vzdáním, se, třeba souhlasného projevu žalovaného a jeho manželky. Okolnost, že žaloba byla podána jen proti manželu, na tom nic nemění, poněvadž není třeba, by byla podána proti všem spoluvlastníkům (Srovnej rozhodnutí čís. 8541 sb. n. s.), a nemůže míti úspěch, když právo obmezující vlastnictví žalobců, jež žalovaný vykonával jako spoluvlastník panujícího pozemku, nezaniklo. Podle § 1008 obč. zák. jest k právnímu jednání, kterým se někdo vzdává neúplatně práva jménem druhého, potřebí zvláštní plné moci znějící na toto jednotlivé právní jednání. Žalobci netvrdili, že žalovaný měl takovou plnou moc od své manželky. Zástupčí moc manželova ve smyslu § 1238, 1239 obč. zák. vztahuje se jen na správu volného majetku manželčina. Právo služebnosti jest součástí kmenového jmění, a nemůže tudíž nakládání s ním býti považováno za úkon správy tohoto jmění. Také podle ustáleného názoru i v praxi i v nauce nevztahuje se zástupčí moc manželova na právní jednání, k nimž jest podle § 1008 obč. zák. třeba zvláštní plné moci. (Srovnej rozhodnutí čís. 6780 sb. n. s.). Nemohl proto projev žalovaného míti účinek též proti jeho manželce a nemohl důsledkem toho způsobiti zánik služebnosti, při čemž je bez významu, zda žalovaný předsevzal rušební čin též jménem manželky, a zda manželka jako spoluvlastnice panujícího pozemku vykovávala osobně právo služebnosti. Když tedy právo služebnosti, jehož nabytí vydržením bylo, jak žalobci sami v dovolací odpovědi připouštějí zjištěno, nezaniklo vzdáním se, nebyla zápůrčí žaloba odůvodněna a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 11860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 126-128.