Čís. 12221.
Vyhradili-li si prodatelé nemovitosti ve smlouvě bez jakéhokoliv zvláštního omezení předkupní právo podle § 1072 obč. z. a právo zpětné koupě podle § 1068 obč. zák. s knihovním zajištěním, neměla okolnost, že prodatelé nevykonali ve lhůtě § 1075 obč. zák. předkupní právo, vliv na jsoucnost vyhrazeného jim práva zpětné koupě.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1932, R II 458/32.)
Na nemovitosti, o niž tu jde, vázlo pro manžele P-ovy právo předkupní a právo zpětné koupě. Vlastník nemovitosti prodal ji manželům S-ovým. Manželé P-ovi nevykonali ve lhůtě § 1075 obč. zák. předkupní právo. Žádosti manželů S-ových, by bylo pro ně vloženo na nemovitosti vlastnické právo a by bylo vymazáno předkupní právo a právo zpáteční koupě manželů P-ových, knihovní soud vyhověl. Rekursní soud vyhověl rekursu manželů P-ových a, ponechav jinak usnesení prvého soudu nedotčeným, zamítl žádost manželů S-ových o výmaz práva zpětné koupě manželů P-ových. Důvody: Názor žadatelů, že právo zpětné koupě zaniká stejně jako právo předkupní, nebylo-li uplatněno ve lhůtě třiceti dní, jest mylný. Tento názor nelze odvoditi ze zákona, naopak vysvítá z jasného doslovu § 1070 obč. zák., že toto právo jest právem, příslušejícím prodateli po celý jeho život. Obdobné použití ustanovení § 1075 obč. zák. nemá místa, neboť ustanovení § 1070 jest ustanovením zvláštním, které otázku řeší samostatně a odchylně od ustanovení § 1075 obč. zák. Může proto dojiti k výmazu práva zpětné koupě zapsaného do pozemkových knih za živobytí prodatelova jen s jeho souhlasem podle knihovního zákona řádně prokázaným, jinak až po jeho smrti. Překážkou převodu nemovitosti, které se týká, právo zpětné koupě arciť není, než, je-li zapsáno do pozemkových knih, působí proti každé třetí osobě a může oprávněný i od ní věc požadovati. Pochybil tedy soud prvé stolice, povoliv k žádosti kupitelů výmaz práva zpětné koupě příslušejícího stěžovatelům jen z důvodu, že na vyzvání kupitelů ze dne 4. dubna 1932 své právo neuplatnili ve lhůtě třiceti dní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V souzeném případě vyhradili si prodatelé nemovitostí v trhové smlouvě bez jakéhokoliv zvláštního omezení právo předkupní podle § 1072 obč. zák. a právo zpětné koupě podle § 1068 obč. zák. s knihovním zajištěním, které také bylo vykonáno. Jde nyní o to, měla-li okolnost, že prodatelé nevykonali ve lhůtě § 1075 obč. zák. předkupní právo, vliv na jsoucnost vyhrazeného jim práva zpětné koupě. Stěžovatelé namítají v do volacím rekursu, že ustanovením práva předkupního bylo právo zpětné koupě časově omezeno a podmíněno tak, že, ani' oprávnění nepoužili svého práva předkupního, padalo i jejich právo zpětné koupě. Leč nelze souhlasiti s tímto názorem. Vyhradili-li si prodavači v trhové smlouvě i právo předkupní, i právo zpětné koupě a byla-li práva ta zapsána pro ně do pozemkové knihy, nabyli tak práv působících i proti třetím osobám (§§ 1070—1073. obč. zák.). Každé z obou takto nabytých práv bylo však právem pro sebe zcela samostatným, odlišným od práva druhého a jeho osud nebyl závislým na osudu druhého práva. Že jest tomu tak, vyplývá zejména z toho, jak zákon upravil otázku o zániku obojího práva. Právo podle § 1072 obč. zák. zaniká, nebylo-li vykonáno ve lhůtě § 1075 obč. zák., v níž je oprávněný musí vykonati, nemá-li je pozbýti. Naproti tomu přísluší právo podle §1068 obč. zák. oprávněnému doživotně a zaniká proto, nehledíc ani k tomu, že jeho výkon jest jinak závislým jen na jeho libovůli, teprve smrtí oprávněného, leč že by smluvníci byli něco jiného smluvili anebo že by nastal případ § 133 poslední odstavec a 150 druhý odstavec ex. ř. Nemá proto názor zastávaný stěžovateli v zákoně opory.