Čís. 11895.Žaloba nájemce proti pronajímateli, by pronajímatel převzal od něho zpět zařízení nájemního předmětu a zaplatil mu za ně, k čemuž se zavázal, dostane-li nájemce od něho do určité doby výpověď — jest rozepří z nájemní smlouvy ve smyslu § 49 čís. 5 j. n. (Rozh. ze dne 16. září 1932, R I 604/32.) Žalobce najal od žalovaných krám a zavázal se převzíti zařízení krámu za 25000 Kč, žalovaní pak se zavázali převzíti zařízení krámu za 25000 Kč po srážce opotřebovací kvóty zpět, dostane-li žalobce do konce roku 1931 od nich výpověď. Dne 15. června 1931 dostal žalobce od žalovaných výpověď. Žalobou, zadanou na okresním soudě, domáhal se žalobce na žalovaných splnění smlouvy v tom směru, by žalovaní převzali od něho zpět inventář za 19000 Kč. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, maje za to, že žalobní nárok nespočívá na smlouvě nájemní, nýbrž na smlouvě kupní s výhradou zpětného prodeje, která, ač byla uzavřena současně a při ujednání smlouvy nájemní, nečiní s ní jedinou smlouvu a není proto okresní soud ve smyslu § 49 j. n. ku projednání sporu příslušným, poněvadž nejde o nárok z nájemní smlouvy pokud se týče o právo kotvící v nájemní smlouvě. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Jest sice pravda, že žalobce inventář koupil, stalo se to však jen proto, že najal krám. Koupě inventáře byla tudíž součástí smlouvy nájemní, a bylo jen otázkou doby, kdy nájemní smlouva bude zrušena, zda tento inventář budou musiti žalovaní zase zpět převzíti, či zda zůstane trvale žalobcovým vlastnictvím. Podle toho, co bylo řečeno, domáhá se tudíž ve skutečnosti žalobce toho, by žalovaní převzali při ukončení nájemního poměru zpět inventář a vrátili mu kupní cenu — po srážce náhrady za upotřebení, tedy náhrady za užívání, — kterou při ujednání nájemní smlouvy za inventář jim zaplatil. Jde proto o spor ze smlouvy nájemní, jež jest žalobnímu nároku právním podkladem, nikoli o spor ze smlouvy kupní, neboť jde o to, zda žalovaní jsou podle nájemní smlouvy povinni inventář zpět si převzíti a zaplatiti, vrátiti kupní cenu, čili nic. Takové spory náleží dle § 49 čís. 5 j. n. bez ohledu na hodnotu předmětu sporu před okresní soudy. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Do volací rekurs napadá v odpor vzaté usnesení vpravdě jen pro nesprávné právní posouzení věci, leč neprávem. Žalobce se domáhá žalobou toho, aby žalovaní převzali od něho krámské zařízení za 19000 Kč a zaplatili mu 19000 Kč. K odůvodnění příslušnosti dovolávaného soudu uvedl v žalobě, že se žalovaní podle nájemní smlouvy ze dne 13. září 1927 a podle dodatku k ní ze dne 11. července 1928 zavázali, dostane-li žalobce od nich do konce roku 1931 výpověď z obchodních místností, převzíti od něho obchodní zařízení za 25.000 Kč, což prý nastalo. Z těchto žalobcových údajů, podle nichž jest i soudu zkoumati příslušnost (§ 41 druhý odstavec j. n.) vyplývá, že nárok žalobou uplatňovaný jest nárokem kotvícím ve smlouvě nájemní, jak to má na mysli ustanovení § 49 čís. 5 j. n. Rekursní soud vystihl tudíž správně věc po stránce právní.