Čís. 11919.

Neupozornil-li otec, že jest nezletilým dětem ustanoviti opatrovníka, zájmy se střetly jeho zájmy se zájmy dětí, byla oprávněna tak učiniti matka dětí.
Soudu, zřizujícímu opatrovníka podle § 271 obč. zák., jest jen zkoumati, zda jest splněn formální předpoklad pro zřízení opatrovníka k tomu cíli, by opatrovník jménem nezletilců podal návrh, o jehož právní vyřízení nezletilcům jde, není však oprávněn zkoumati také, zda jest návrh, o nějž nezletilcům jde, ve věci opodstatněn.
(Rozh. ze dne 23. září 1932, R I 587/32.)
V řízení o substituční pozůstalosti po Rudolfu D-ovi zamítl pozůstalostní soud návrh na zřízení opatrovníka pro nezl. Vojtěcha a Eugena D-ovy. Důvody: Jde o substituční jmění po Rudolfu D-ovi. jmění má podle původní závěti připadnouti zákonným dědicům Rudolfa D-a, tedy jeho matce a bratru Vojtěchu D-ovým. Nezl. Vojtěch a Eugen jsou syny bratra Vojtěcha a nepřicházejí nyní v úvahu jako dědici a nejsou proto ani oprávněni ani povinni v dnešním substitučním jednání vystupovati. Ustanovení matky nezletilců kolisním opatrovníkem v řádném pozůstalostním řízení u pozůstalostního soudu zemřelého Rudolfa D-a nemá účinku pro pozůstalostní řízení substituční, neb tam šlo o pozůstalost Rudolfa, kdežto nyní jde o pozůstalost Vojtěcha uvolněnou úmrtím Rudolfovým. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu s poukazem, by nezl. Vojtěchu a Eugenu D-ovým zřídil kolisního opatrovníka. Důvody: Nezl. Vojtěch a Eugen D-ovi domáhají se pro sebe zřízení opatrovníka, požadujíce, by byli přibráni ku projednání pozůstalosti po Rudolfu D-ovi, poněvadž se svěřenecké náhradnictví vztahuje i na ně, jako děti zákonného dědice Vojtěcha D-a. Každému jest volno, by své skutečné nebo domnělé právo uplatňoval před soudem, po případě před jinými úřady, nikdo nemůže býti z toho vylučován. Nezletilci mohou tak učiniti jen svým zákonným zástupcem a, střetnou-li se jejich zájmy s jeho zájmem, jest jim ustanoviti kolisního opatrovníka, by jejich zájmy zastupoval. Teprve opatrovník bude moci podati Věcné návrhy k soudu, a soud po příslušném jednání o nich rozhodne, zda jsou podle zákona oprávněny, čili nic. Mělo se tak státi i v projednávaném případě, neboť, tvrdí-li nezletilci, že jejich zájmy odporují zájmům otce a otec je tedy zastupovati v projednávaném případě nemůže, nezbývá, než zříditi jim kolisního opatrovníka k hájení jejich zájmů. Tím, že jim bude dána možnost, by své zájmy uplatnili, nepřiznává se jim ovšem eo ipso ještě legitimace jiná. To bude věcí dalšího šetření a rozhodování pozůstalostního soudu. Rekursní soud sám nemůže o osobě kolisního opatrovníka rozhodovati. Učiní tak první soud po šetření a po případném slyšení zúčastněných.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Tvrdí-li nezletilé děti Vojtěch a Eugen D-ovi, synové Vojtěcha D-a, že se v pozůstalosti po Rudolfu D-ovi vztahuje svěřenské náhradnictví i na ně jako děti zákonného dědice, jejich otce, a přihlásil-li se i jejich otec jako dědic k substituční podstatě zůstavitele Rudolfa D-a, jest zřejmo, že se střetly v pozůstalostním řízení po Rudolfu D-ovi zájmy nezletilců se zájmy jejich otce. Nastal tudíž případ § 271 obč. zák., kdy musí býti soud dožádán, by byl nezletilcům jmenován zvláštní opatrovník, ježto jim, jak správně podotkl rekursní soud, nelze brániti, by své právo, ať již domnělé nebo skutečné, neuplatňovaly na soudě. Ustanoviti v takovém případě opatrovníka nezletilcům bylo povinností soudu, uloženou jemu již ustanovením § 21 obč. zák. a nadto § 271 obč. zák. Jest ovšem správné, že měl soud na tuto povinnost upozorniti v první řadě otec, jemuž přísluší ze zákona, by zastupoval nezletilé děti (§ 147 obč. zák.). Neučinil-li tak otec, byla podle § 178 obč. zák. oprávněna učiniti tak matka dětí jako nejbližší příbuzná. Nemá proto výtka stěžovatelova — že matka nezletilých dětí nebyla oprávněna k návrhu na zřízení kolisního opatrovníka a k rekursu do usnesení prvního soudu —, opory v zákoně. Nezkoumal-li rekursní soud, — nařídiv prvnímu soudu, by učinil opatření podle § 271 obč. zák., — zda jest i věcně opodstatněn důvod, z něhož jest žádáno zřízení opatrovníka pro nezletilce, nelze mu vytýkati nesprávné nazírání na věc. Rekursnímu soudu bylo jen zkoumati, zda jest dán formální předpoklad pro zřízení opatrovníka s hlediska § 271 obč. zák., k tomu cíli, by opatrovník jménem nezletilců podal návrh, o jehož právní vyřízení nezletilcům jde. Rekursní soud nebyl však oprávněn zkoumali, je-li návrh, o nějž jde nezletilcům, ve věci opodstatněn. Řešiti tento úkol bude na soudě teprve, až, bude-li návrh ten podán osobou k tomu oprávněnou, totiž opatrovníkem k tomu cíli dětem zřízeným.

Citace:

č. 11919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 207-209.