Čís. 11888.Byl-li předmětem smlouvy jen pozemek, na němž si nájemce teprve sám zřídil boudu ku prodeji uhlí a napotom dřevěnou boudu pro stáj na koně, šlo o smlouvu nájemní, nikoliv o smlouvu pachtovní.(Rozh. ze dne 15. září 1932, Rv I 1478/32.) Žalobci dali žalovaným čtvrtletní výpověď z pozemku, na němž si žalovaní postavili boudu ku prodeji uhlí a dřevěnou boudu pro stáj na koně. Procesní soud prvé stolice výpověď k námitkám žalovaných zrušil, maje za to, že šlo o smlouvu pachtovní, a, ježto nebyla výpovědní lhůta ujednána, že platí zákonná šestiměsíční výpovědní lhůta (§ 1116 obč. zák., § 560 čís. 3 c. ř. s.). Odvolací soud ponechal výpověď v platnosti. Důvody: Především jest si ujasniti, zda tu jde o smlouvu nájemní, či pachtovní. V tom směru obě strany souhlasně udaly, že pozemku č. kat. 21, patřícího straně žalující užívá strana žalovaná tím způsobem, že na něm postavila v roce 1920 boudu ku prodeji uhlí a v roce 1924 dřevěnou boudu pro stáj na koně. Vzhledem k tomu jest po rozumu ustanovení § 1001 obč. zák. pokládati smlouvu stran za smlouvu nájemní. Rozdíl mezi smlouvou nájemní a pachtovní jest v tom, že se při smlouvě nájemní najatého předmětu jen užívá, kdežto při smlouvě pachtovní jest úmyslem pachtující strany těžiti z pozemku plody. Odpůrci odvolatelů neobdělávají pozemek a z jeho výtěžku svým přičiněním a prací, nejsouce hospodáři, nemají užitku a užívají pozemku jen jako prostory k postavení bud při provozování své živnosti. Stačí proto podle § 1116 obč. zák., není-li nic o výpovědní lhůtě mezi stranami ujednáno, dána-li výpověď čtrnáctidenní. V souzeném případě byla dána výpověď čtvrtletní, tedy ještě delší než je zákonem předepsáno. To, že vypovídající strana sama označovala smlouvu za pachtovní, je nerozhodné, ježto jde o právní otázku, již rozhodnouti náleží soudu. Nesprávně tudíž prvý soud věc posoudil po stránce právní, dospěv k názoru, že tu jde o smlouvu pachtovní. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Rozhodnou jest pro tento spor otázka, jaké právní povahy je smlouva stran, zda je to smlouva nájemní v užším smyslu, či smlouva pachtovní, neboť podle toho se řídí délka doby výpovědní podle § 1116 obč. zák. Zákon vymezuje v § 1091 obč. zák. rozdíl mezi nájmem a pachtem podle toho, zda lze věci užívati, aniž se dále obdělává, či zda jí může býti používáno jen s vynaložením píle a námahy, tedy podle toho, jde-li jen o užívání věci tak, jak jest, či o vybírání užitků, které věc poskytuje a které ovšem vyžadují pachtýřova přičinění. Mnohdy obtížnou a i v nauce spornou otázku, kdy jde jen o nájem a kdy o pacht, lze řešiti jen podle zvláštních okolností případu. V souzeném případě není sporu o tom, že předmětem smlouvy byl holý pozemek, na němž si žalovaní teprve sami zřídili boudu ku prodeji uhlí a později dřevěnou boudu pro stáj na koně. Pozemek sám neměl tedy býti přímým předmětem hospodářské činnosti žalovaných, nýbrž byl jen prostorem, na němž se měla rozvíjeti jejich hospodářská činnost, která byla podstatně jiného rázu, než obvyklé zemědělské vzdělávání pozemků. Žalovaným šlo jen o prosté užívání pozemkové plochy k účelům jejich živnosti, nikoliv o zemědělské obhospodařování pozemku a braní plodů z něho. Odvolací soud tudíž správně rozpoznal, že sporná smlouva byla smlouvou nájemní, nikoli smlouvou pachtovní. Na tom nic nemění vývody dovolatelů, že pozemku neupotřebili bez obdělání a úpravy, ježto si na něm postavili vlastním nákladem dřevěné boudy, jichž používali pro svou živnost, neboť tato jejich námaha a píle nespadá pod pojem obdělávání pozemku k docílení plodu z něho (srovnej rozhodnutí čís. 2087, 4348, 11102 sb. n. s.). Označení, jež volily strany pro smlouvu, nemá tu význam, záleží jen na obsahu vyhražených oprávnění a na hlavním účelu právního jednání. Protože v souzeném případě doba trvání nájemní smlouvy nebyla určena a o výpovědní lhůtě nebylo mezi stranami nic ujednáno, stačila by podle § 1116 obč. zák. ke zrušení smlouvy výpověď, daná i jen na čtrnáct dní.