Čís. 11803.Nájemní smlouva uzavřená na delší dobu o hotelovém pokoji, určeném ku přechovávání cizinců, bez povolení ministerstva průmyslu, obchodu a živností, jest neplatná (nicotná).Nicotná nájemní smlouva nemůže býti pod záštitou zákona o ochraně nájemníků. Žalobě o vyklizení místnosti nevadí, že žalovaný v této místnosti již nebydlí, ježto mu byl žalobcem vstup do ní zabráněn. Stačí, že žalovaný si činí nadále nároky na užívání místnosti a dosud má v ni uložen nábytek.(Rozh. ze dne 25. června 1932, Rv I 1343/31.) Majitel hotelu domáhal se na žalované vyklizení hotelového pokoje. Oba nižší soudy žalobu zamítly.Nejvyšší soud uznal podle žaloby.Důvody:Nesporno jest, že žalovaná bydlí v pokoji č. 1 hotelu již od roku 1923, že zprvu platila z něho nájemci 3 Kč denně, 90 Kč měsíčně,, že však od roku 1924 vůbec nic na nájemné nezaplatila. Nižší soudy uznaly srovnale, že mezi stranami rozepře nebyl poměr prekaristický, nýbrž pravidelný, na delší dobu uzavřený poměr nájemní. Z tohoto usoudily nižší soudy, že jest žalovaná pod záštitou zákona o ochraně nájemníků, aniž by poměr ten bylo podřaditi pod § 31 čís. 5 cit. zák., a zamítly proto žalobu, majíce za to, že žalobce musí v řízení nesporném žádati o svolení k výpovědi žalované. Tento právní názor dovolací soud nesdílí. Podle § 1 zákona ze dne 23. ledna 1920 čís. 54 sb. z. a n. jest zakázán pronájem hotelů nebo jejich částí k jiným účelům, nežli ku přechovávání cizinců, leda že by k tomu dal ministr průmyslu, obchodu a živností povolení. Smlouvy tomu odporující jsou neplatné. Podle § 879 obč. zák. jest smlouva příčící se zákonnému zákazu nicotná. K nicotnosti jest hleděti z úřadu v každém období sporu, i když námitka ta nebyla učiněna v řízení před prvým soudem. Podle osvědčení obecního úřadu ze dne 27. srpna 1930 jest pokoj číslo 1 v žalobcově hotelu pokojem hotelovým a bylo ho vždy používáno ku přechovávání cizinců. Jest tedy nájemní smlouva, kterou uzavřela o pokoji tom žalovaná se žalobcem na delší dobu, kterou měl pokoj ten býti odňat původnímu účelu, přechovávání cizinců, vzhledem k tomu, že povolení ministerstva průmyslu, obchodu a živností k jejímu uzavření nebylo žalovanou ani tvrzeno, neplatná, nicotná. Nicotná smlouva po právu neexistuje a není pod záštitou zákona o ochraně nájemníků. Jest proto mylný právní názor nižších soudů, že žalobce měl žádati nesporného soudce o svolení k výpovědi. Že bydlila v pokoji tom jako cizinec, používající hotelového pohostinství, žalovaná ani netvrdila a bylo to též nižšími soudy vyvráceno a proto nepřichází ustanovení § 31 čís. 5 zák. o ochr. náj. v úvahu. Žalovaná bydlí tam, pokud se týče užívá pokoje toho, bez zákonem uznaného právního důvodu a dožaduje se. tudíž žalobce žalobou touto právem jejího vyklizení. Okolnost, že žalovaná v pokoji tom nyní již nebydlí, ježto jí byl 12. února 1930 žalobcem vstup do pokoje zabráněn, nepadá na váhu, ano jest nesporno, že si nadále činí nároky na jeho užívání a dosud tam svůj nábytek má uložen.