Čís. 12222.
Předpis § 366 c. ř. s. předpokládá, že šlo o odmítnutí znalce vedeného k účelům důkazním, nelze ho však použiti, byl-li znalec ustanoven proto, by jím mohl tichý společník vykonávali své společenské právo zaručené mu čl. 253 obch. zák. I usnesením, proti nimž zákon nepřipouští zvláštní opravný prostředek, lze samostatně odporovati tam, kde podle stavu věci nelze vydati další rozhodnutí, jež by bylo lze napadati.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1932, R II 460/32.)
V nesporné věci přezkoumání bilance firmy Sch. navrhl tichý společník Max B., by byl znalcem ustanoven Josef J. Soud prvé stolice ustanovil znalcem Josefa J-a, ač ho firma Sch. odmítla. K rekursu firmy Sch. zrušil reku r sní soud napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, doplně řízeni o návrhu na ustanovení znalce, znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Maxe B-a a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nelze mu především přisvědčiti potud, pokud po formální stránce vytýká, že rekurs firmy Josef Sch. měl býti odmítnut podle § 366 odstavec prvý c. ř. s., platícího podle § 34 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100' sb. z. a n. i v řízení nesporném, poněvadž směřoval v podstatě proti tomu, že nebylo vyhověno jejímu návrhu, jímž odmítla znalce Josefa J-a. Je ovšem pravda, že proti usnesení, jímž bylo zamítnuto odmítnutí znalce, není podle § 366 c. ř. s. zvláštního opravného prostředku, a že ustanovení toto jest podle § 34 uvedeného zákona obdobně použiti i v řízení nesporném. Avšak § 366 c. ř. s. je zařaděn mezi ustanovení o provedení znaleckého důkazu a předpokládá tedy zřejmě, že šlo o odmítnutí znalce vedeného k účelům důkazním. V souzeném případě však nebyl znalec ustanoven proto, by u soudu podal posudek o sporné skutečnosti, nýbrž proto, by Max B. jako tichý společník firmy Josef Sch. mohl jím vykonávati své společenské právo, čl. 253 obchodního zákona mu zaručené, že může zkoumati správnost roční bilance nahlédaje do knih a spisů. Avšak, i kdyby bylo lze připustili, že ustanovení § 366 c. ř. s. jest vzhledem k § 34 zákona čís. 100/31 obdobně použiti i v sbuzeném případě, nelze přehlíželi, že § 366 c. ř. s. nevylučuje opravný prostředek proti usnesením tam uvedeným vůbec, nýbrž že nepřipouští jen zvláštní opravný prostředek. I tato usnesení jsou tedy odporovatelná, jenže rekurs proti nim jest podle § 515 c. ř. s. odložen až k nejbližšímu rozhodnutí, jemuž lze samostatně odporovali. Z toho plyne, že i usnesením, proti nimž zákon nepřipouští zvláštní opravný prostředek, lze přes tento zákaz samostatně odporovali tam, kde podle stavu věci — a tak je tomu zřejmě i v souzeném případě — nelze vydati další rozhodnutí, jež by bylo lze bráti v odpor, neboť jinak byla by usnesení uvedeného druhu za takového stavu věci naprosto neodporovatelná, což by se příčilo úmyslu zákona. Rekursní soud proto nepochybil, vyřídiv věcně rekurs firmy Josef Sch.