Čís. 12050.
Odpůrci nárok.
Odporováno-li postupu námitkou proti žalobě o zaplacení postoupené pohledávky, nevyžaduje se, by odporovatelova pohledávka byla vykonatelná, aniž, by byla aspoň rozsudkem zjištěna.
Je-li postup proti dlužníku neúčinný, může proti žalobní pohledávce namítati započtením své pohledávky za postupitelem.
Lze odporovali i postupu hypotekární pohledávky.
Odporovatelné jednání jest proti zkrácenému věřiteli neúčinné, nikoliv však neplatné, neúčinné potud, by bylo odčiněno zkrácení věřitelovo.
Započtení.
Podle § 1443 obč. zák. jest započtení vyloučeno jen proti bezelstnému postupníku hypotekární pohledávky; jeho vědomost o vzájemné pohledávce v době postupu vylučuje bezelstnost, třebas postupník nabyl vědomosti jinak, než ze zápisu v pozemkové knize nebo z oznámení při postupu.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, Rv I 609/31.)
Na domě žalovaných bylo vloženo zástavní právo za pohledávání Otty Ch-a v částce 27000 Kč proti pololetní výpovědi. Otto Ch. postoupil tuto pohledávku postupní listinou ze dne 2. listopadu 1918 své sestře Emilii V-ové. Tento převod byl knihovně vložen. Emilie V-ová vypověděla dne 1. června 1929 pohledávku k 1. prosinci 1929 a, ježto ji žalovaní nezaplatili, navrhla vydání platebního příkazu. Proti platebnímu příkazu namítli žalovaní mimo jiné, že mají proti Ottu Ch-ovi nárok na náhradu škody ve výši nejméně 27000 Kč, jejž uplatnili započtením, a že postup pohledávky Ottou Ch-em žalobkyni jest odporovatelný podle ustanovení odpůrčího řádu, ježto uskutečněním převodu bylo by zmařeno právo žalovaných uspokojiti se ze jmění Otty Ch-a. Procesní soud prvé stolice ponechal platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Prvý soud má pravdu, že žalovaní nemohou pohledávky jim proti Ottovi Ch-ovi náležející, i kdyby je prokázali, uplatňovati námitkou započtení, poněvadž tomu odporuje ustanovení § 1443 obč. zák. O tom, zda pohledávku lze započítati, rozhoduje soud podle volného uvážení a, i když žalobkyně výslovně nenamítala, že se z důvodu § 1443 obč. zák. tvrzené pohledávky žalovaných k započtení nehodí, může tak rozhodnouti soud sám, je-li započtení na závadu předpis § 1443 obč. zák. Odvolatelé mají za to, že prvý soud nesprávně ocenil výsledky průvodního řízení, hlavně v tom směru, že nepřiznal žalovaným právo odporovati postupu pohledávky Otty Ch-a na žalobkyni, poněvadž uskutečněním převodu bylo zmařeno právo žalovaných uspokojiti ze jmění Otty Ch. své pohledávky ze společenství s Josefem K-em, z náhrady škody a z vyživovacích nároků jejich dcery. V tom směru má odvolání pravdu, že se prvý soud, pokud se týče odporovatelnosti převodu pohledávky, nezabýval všemi pohledávkami uplatňovanými žalovanými, které podle jejich názoru opravňují ji k odporovatelnosti převodu pohledávky na žalobkyni. Prvý soud správně uznal, že žalovaní nejsou oprávněni, by mohli odporovat! postupu pohledávání na základě vyživovacích nároků své dcery Anny Ch-ové a , jejího dítěte, neboť není to pohledávka jejich, nýbrž jejich dcery Anny, Ch-ové pokud se týče jejího dítěte. Třeba že první soud výslovně neuznal, že i na základě tvrzených pohledávek ze společenství s Josefem K-em a z náhrady škody nemohou žalovaní převodu pohledávky odporovati, jest rozhodnutí toto podřaděno pod rozhodnutí co do započtení těchto pohledávek a může se proto odvolací soud s otázkou přípustnosti odporovatelnosti zabývati, poněvadž jde o to, zda zjištěný skutkový stav lze pod ustanovení zákona podřaditi. Podle § 8 odp. zákona jest každý věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelná, oprávněn odporovat! jednání dlužníkovu, pokud exekuce na jmění dlužníka k úplnému uspokojení věřitele nevedla, nebo je-li předpokládati, že k takovému uspokojení nepovede. Žalovaní však vůbec netvrdí, že jejich pohledávky jsou vykonatelné, a nevyplývá to ani z výpovědi Otty Ch-a, ani Anny Ch-ové. Žalovaní ani netvrdí, že pro své pohledávky vedli na jmění Otty Ch-a exekuci, a nemohli ani tak učiniti, any jejich pohledávky nejsou vykonatelné. Schází zde tedy podmínky pro přípustnost odporu proti postupu pohledávky na žalobní, i kdyby byly všecky pohledávky, žalovanými proti Ottovi Ch-ovi tvrzené, prokázány a byly prokázány i všecky ostatní okolnosti podmiňující přípustnost odporu.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání, uplatňující číselně do volací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. a podle obsahu vývodů dovolání i důvod § 503 čís. 2 c. ř. s., číselně však neoznačený, jest opodstatněno. Dovolatelé vytýkají napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení jednak v tom, že má započtení namítané dovolatelem proti žalobní pohledávce za nepřípustné podle § 1443 obč. zák., jednak, že míní, že dovolatelé nemohou odporovati postupu zažalované hypotekární pohledávky s Otty Ch. na žalující jeho sestřu z důvodu, že pohledávka, kterou prý mají proti Ottovi Ch-ovi, není vykonatelná. Dovolatelům jest v obou směrech přisvědčiti. Pokud jde o odporovátelnost postupu odvolací soud neprávem se dovolává pro svůj názor ustanovení § 8 odpůrčího řádu podle císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., platného v době, kdy nižší soudy rozhodovaly. Žalovaní odporují postupu námitkou proti žalobě podané proti nim o zaplacení postoupehé pohledávky a v takovém případě se podle § 10 odpůrčího řádu k odporu nevyžaduje, by pohledávka odporující strany byla vykonatelná a ovšem ani, jak mylně míní žalující strana v dovolací odpovědi, by byla aspoň rozsudkem zjištěna; ze slov § 10 odp. ř. »dříve, než se pohledávka věřitelova stala vykonatelnou« to dovozovati nelze a zahrnují tato slova pohledávky vůbec. V úvahu ovšem tu přichází jen pohledávka příslušející dovolatelům samým, totiž pohledávka, kterou dovozují ze svého poměru společenského s Ottou Ch-em, nikoli pohledávká jejich dcery Anny Ch-ové a jejího dítěte na výživné, ve příčině jichž dovolatelům schází oprávnění k jakýmkoli námitkám; dovolatelé se ostatně v dovolání o těchto pohledávkách již nezmiňují. Rovněž jest přisvědčiti dovolatelům, že, je-li postup proti, nim bezúčinný, mohou přes ustanovení § 1443 obč. zák. proti žalobní pohledávce namítati započtením své pohledávky za postupitelem. Odporovali lze i postupu pohledávky hypotekární. Jednání odporovatelné jest proti zkrácenému věřiteli neúčinné (§ 1 odp. ř.), nikoli však neplatné, neúčinné potud, pokud jest toho potřebí, by odčiněno bylo věřitelovo zkráceni. Vyplývá to z ustanovení § 13 citovaného odpůrčího řádu, podle něhož věřitel může pro sebe žádali, co odporovatelným jednáním z majetku dlužníka ušlo, pokud jest toho třeba k jeho uspokojení. V souzeném sporu žalovaní postupem pohledávky v případě, že by bylo odůvodněno použiti naň ustanovení § 1443 obč. zák., pozbyli by možnosti započísti na postoupenou pohledávku svou vzájemnou pohledávku, kterou si čítají proti postupiteli. K uspokojení jejich tedy není třeba, by žalobci něco vraceli, nýbrž stačí, musí-li žalobci snášeti započtení tak, jak by je dovolatelé mohli namítati postupiteli. Než ustanovení § 1443 obč. zák. nevylučuje započtení bezpodmínečně ani, kdyby tu ani odporovatelnosti nebylo. Dovolatelé sice výtku nesprávného právního posouzení v tomto směru neodůvodňují, což však dovolacímu soudu nepřekáží, by nepřihlédl i k jiným právním hlediskům, z. nichž se dovolání co do přípustnosti započtení jeví odůvodněným. K vyloučení započtení podle § 1443 obč. zák. nestačí jen, že vzájemná pohledávka není v pozemkové knize při postoupené pohledávce zapsána nebo, že nebyla postupníku při postupu oznámena. Toto ustanovení jest vyložiti podle jeho účelu, kterým jest ochrana důvěru ve veřejné knihy, v ten rozum, že započtení jest vyloučeno jen proti bezelstnému postupníku pohledávky hypotekární, že však jeho vědomost o vzájemné pohledávce v době postupu bezelstnost vylučuje, třeba by postupník vědomosti nabyl jinak než ze zápisu v knize pozemkové nebo z oznámení při postupu (čís. 3367 a 4621 sb. n. s.). Pokud postupník není chráněn důvěrou v knihy veřejné poržuje postoupený dlužník všecky námitky, jež mu příslušely proti postupiteli, tedy i námitku započtení. Žalovaní tvrdili okolnosti závažné jak pro odporovatelnost postupu, tak pro otázku bezelstnosti žalující strany při postupu, totiž, že žalující jako sestra znala dobře osobní i finanční poměry Otty Ch-a, že se postup stal, když na něho bylo naléháno, by splnil své závazky proti dovolatelům a jejich dceři a že se převodem žalobní pohledávky zbavil jediného jmění a zmařil uspokojení pohledávky dovolatelů. Soudy nižších stolic se v důsledku svého právního názoru s těmito skutečnostmi nezabývaly a proto se soudu dovolacímu nedostává potřebného skutkového podkladu pro rozhodnutí ve věci samé.