Čís. 12059.Tím, že jeden ze spoluvlastníků vinkuloval vkladní knížku, maje ji právě v držbě, nestala se ani knížka, tím méně vklad výhradným vlastnictvím toho, kdo knížku vinkuloval, a jest spoluvlastník oprávněn, domáhali se na něm devinkulace té části vkladu, která mu nepatří. Tento spoluvlastník jest oprávněn, vkladní knížku zadržovali jako své spoluvlastnictví a zabránili tak libovolnému a výhradnému nakládání s vkladem spoluvlastníku, jenž zařídil vinkulaci. (Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, R I 898/32.) Žalobkyně domáhala se na žalovaném (z důvodu vlastnictví) vydání vkladní knížky záložny, jež byla vinkulována matkou žalobkyně se svolením a vědomím žalobkyně. Žalovaný namítl, že jest spoluvlastníkem knížky a že vinkulace byla provedena bezdůvodně. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Především jest řešiti otázku, zda při vinkulované vkladní knížce může žalovaný platně namítati spoluvlastnictví k penězům a platně namítati, že se vinkulace stala bezdůvodně. Žalovaný přiznává, že žalobkyně dala jednostranně vkladní knížku vinkulovati. I kdyby bylo správné, že k penězům na vkladní knížce uloženým a i ke vkladní knížce samé přísluší žalovanému spoluvlastnické právo, je tato obrana proti žalobnímu žádání právně bezpodstatná. Vkladní knížka má povahu papíru majiteli svědčícího. Majitelem vkladu jest jen ten, kdo s ním může volně nakládati, tedy, pokud není nic jiného smluveno, ten, kdo se může prokázati knížkou. Vinkulací přestává býti majitelem vkladu a pozbývá disposice s vkladem a je lhostejno, na koho knížka zní. V souzeném případě žalobkyně vinkulací zbavila vkladní knížku povahy papíru majiteli svědčícího a z vkladní knížky její vinkulací se stala movitá věc mající majetkovou hodnotu. Proto nemůže žalovaný uplatňovati k vinkulované vkladní knížce právo spoluvlastnické námitkou, ano by mu nebylo ani nic plátno pro vinkulaci, bylo by bez praktické ceny a náleží mu proto jen obligační nárok proti žalobkyni, poněvadž ani netvrdil, že vinkulace byla zařízena protismluvně. Z důvodů těch je žalovaný povinen žalobkyni knížku vydati. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Okolnost, zda knížka jest vinkulována či-li nic a kdo ji vinkuloval, jest pro posouzení sporu podle názoru odvolacího soudu lhostejná, rozhodným jest, zda knížka jest vlastnictvím žalobkyně, t. j. zda vklad na ní náleží jí, či zda jest správná obrana žalovaného, že vklad, který knížka osvědčuje, jest jeho spoluvlastnictvím. Jest správné, že vkladní knížka jest papírem majiteli svědčícím a že každý, kdo takovou knížku předloží, jest pokládán za řádného držitele i bez průkazu a že mu požadovaná částka z vkladu má býti vyplacena, pokud tomu neodporuje umořovací řízení, soudní zákaz aneb zákaz přípustný podle stanov (heslo, vinkulace). Jest také správné, že vinkulací přestává u vkladní knížky právní povaha papíru majiteli svědčícího (§ 10 zákona čís. 302/20 a § 1 a 2 zák. čís. 239/24 sb. z. a n.). Tím se však nezmění nic na vzájemném právním poměru ukladatelů. Vklad, který jest vkladní knížkou representován a potvrzen (§ 1 zákona čís. 239/24 sb. z. a n.) nemusí náležeti osobě jediné a není proto vyloučeno, by vkladní knížka nemohla býti ve spoluvlastnictví několika osob. V poměru k peněžnímu ústavu jest ovšem pokládati za držitele toho, kdo knížku předloží, po případě kdo nejen knížku předloží, nýbrž je i s to, vyhověti podmínkám vinkulačním. I když některý ze spoluvlastníků knížku, majeli právě v držbě, vinkuluje, nestala se tak ani knížka, tím méně vklad výhradným vlastnictvím toho, kdo knížku vinkuloval, a spoluvlastník jest oprávněn, domáhati se na něm devinkulace té částky vkladu, která mu nepatří. Má-li však, jak první soud také přiznává, spoluvlastník obligační nárok , proti druhému spoluvlastníku (jaký nárok první soud nepraví) na devinkulaci příslušné části vkladu, nemůže mu býti upíráno právo, knížku zadržovati jako své spoluvlastnictví a, zabrániti tak libovolnému a výhradnému nakládání s vkladem spoluvlastníku, jenž zařídil vinkulaci. Není tudíž správný názor prvního soudu, že žalovaný nemůže své právo spoluvlastnické uplatňovati námitkou, protože prý by mu nebylo nic plátno následkem vinkulace a bylo by jeho zjištění bez praktické ceny. Naopak, právě držba vkladní knížky a rozhodnutí, zda zadržování jest oprávněno, jest prakticky velmi cenné. Pokud totiž žalovaný knížku má ve svém držení, jest vyloučena samostatná disposice s vkladem u žalobkyně. Naopak zase, pokud jest tu vinkulace, jest takováto samostatná disposice vyloučena u žalovaného. Tím však, že zamítnuta byla jeho námitka, že knížku zadržuje z důvodu práva spoluvlastnického a že žalobkyni nenáleží vklad celý, a že se uznává povinným knížku vydati, ocitá se žalovaný v té nepříznivé posici, že sám se svou částí vkladu vůbec disponovati nemůže, za to však že žalobkyně mohla by celý vklad proti jeho vůli vybrati. Žalobkyně se domáhá vydání vkladní knížky jako svého vlastnictví a tento právní důvod jejího žalobního nároku zůstal beze změny přes to, že příslušnou část určovacího rázu ze žalobní prosby vypustila. Jednostranná vinkulace vkladní knížky žalobní nárok ještě právně neodůvodňuje. Nelze se proto při rozhodování tohoto sporu obejiti bez zjištění, potřebného k průkazu vlastnického práva žalobkyně, nelze však se obejíti ani bez zjištění, potřebného k průkazu pravdivosti obrany žalovaného, že mu náleží ke knížce právo spoluvlastnické. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody: Rekursu nelze přiznali oprávnění a stěžovatelka se odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody rekursu. Lze přisvědčiti názoru stěžovatelky, že jest v tomto sporu rozhodujícím, kdo nabyl vlastnictví ke vkladní knížce, jíž vklad je representován, avšak právě tato okolnost má bytí podle napadeného usnesení zjištěna. Žalovaný výslovně tvrdil, že sporná vkladní knížka jest ve společném vlastnictví obou manželů, a odporuje proto opačné tvrzení stěžovatelky spisům. Je-li žalovaný skutečně spoluvlastníkem sporné knížky, nemohl tohoto svého prává pozbýti tím, že stěžovatelka ji dala vinkulovati na heslo, jak již odvolací soud správně vystihl. Rozsudek soudu prvé stolice byl právě zrušen za tím účelem, by byla zjištěna rozhodující okolnost, zda stěžovatelce přísluší výhradně vlastnictví ke sporné vkladní knížce, či zda žalovanému přísluší spoluvlastnictví jím tvrzené. Touto otázkou se procesní soud prvé stolice posud vůbec nezabýval a bude také jeho věcí, by působil k tomu, by byly doplněny údaje o způsobu převodu spoluvlastnictví ke vkladní knížce na žalovaného (§ 182 c. ř. s.).