Čís. 11862.

Pokud vlastník neučiní hospodářské opatření, jímž přestává spojení příslušenství s věci hlavni, zůstává poměr příslušenství zachován.
Pouhé prohlášeni dlužníka k výkonnému orgánu, by krávu zabavil, nelze pokládati za hospodářské opatření, jímž bylo přerušeno hospodářské spojení krávy s usedlostí, na níž byla kráva chována. Toto spojení nebylo přerušeno ani zabavením.
(Rozh. ze dne 8. září 1932, R I 599/32.) Dlužník navrhl, by byla podle § 252 ex. ř. zrušena exekuce na krávu, odůvodniv návrh tím, že zabavená kráva jest příslušenstvím nemovitosti. Soud prvé stolice návrhu vyhověl a exekuci zrušil. Důvody: Podle sdělení obecního úřadu v B. má hospodářská usedlost povinné strany výměru 4 ha 52; a a 75 m2, na kteréž chová dlužník 7 kusů dobytka, 3 krávy a 4 telata. Podle posudku znalce při této zjištěné výměře pozemků jest potřebí nejméně 4 až 5 krav k řádnému provozování hospodářství a, kdyby povinná strana měla jen dvě krávy, nedalo by se mluviti vůbec o řádném hospodářství, naopak celkový stav dobytka v hospodářství dlužníkově jest menší, než by měl býti. § 252 ex. ř. ustanovuje, že exekuce na příslušenství nemovitosti jest možná jen s nemovitostí samou. Vzhledem k ustanovení § 296 obč. zák. pokládá se dobytek k nemovitému statku náležející potud za nemovité věci, pokud ho k dalšímu řádnému provozování hospodářství jest potřebí. Jest proto v souzeném případě považovati zabavenou krávu za příslušenství hospodářské usedlosti dlužníkovy a bylo proto exekuci ve smyslu § 252 ex. ř. zrušiti jako nepřípustnou. Rekursní soud zamítl návrh dlužníka na zrušení exekuce. Důvody: Není pochybností, že kráva, o niž jde, vzhledem k všem okolnostem soudcem náležitě vyšetřeným byla by v zásadě příslušenstvím statku povinné strany (§ 296 obč. zák.) a v důsledku toho po rozumu ustanovení § 252 ex. ř. samostatně nezabavitelná. V projednávaném případě však jest tu důležitá okolnost pro posouzení věci, přípustnosti exekuce na krávu, na kterou však první soudce nebral zřetel, pokládaje ji neprávem za nerozhodnou. Podle udání vymáhající strany dlužník sám při výkonu exekuce na dotaz výkonného orgánu prohlásil, aby pro pohledávku vymáhající strany byla zabavena kráva, jest sice pravda, že při výkonu exekuce musí se k příslušenství přihlížeti z úřadu bez ohledu na návrhy stran, avšak tím není ještě dotčeno právo dlužníka, vlastníka usedlosti, ve smyslu ustanovení § 294 obč. zák., jež tu uplatnil, na což správně vymáhající strana poukazuje. Není pochybnosti o tom, že povinná strana oním prohlášením dala výslovně na jevo, že nechce a nepokládá krávu již za příslušenství svého statku a, že jí používá na částečnou úhradu dlužné pohledávky. Dlužník jako vlastník statku zbavil výslovně a závazně krávu povahy příslušenství a nemůže jednostranně své prohlášení v tom směru měniti. Za tohoto stavu věci jest zřejmo, že byla kráva právem zabavena, že samostatná exekuce na ni je přípustná a že se již nelze povinné straně s úspěchem dovolávati ustanovení § 296 obč. zák. a § 252 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Soud prvé stolice správně uznal na zrušení exekuce, ana podle šetření zabavená kráva jest příslušenstvím nemovitosti. K této okolnosti musí soud přihlížeti z úřadu., Dlužník sice může jako vlastník podle § 294 obč. zák. určiti, by ty které věci byly příslušenstvím nemovitosti a může je tomuto jejich určení zase odejmouti, buď jich prodejem nebo jiným způsobem. To se však musí státi vezdy nějakým opatřením hospodářským, kterým přestává spojení příslušenství s věcí hlavní. Pokud však vlastník takové opatření neučiní, zůstává poměr příslušenství k věcí zachován. Pouhé prohlášení povinného k výkonnému orgánu, by krávu zabavil, nelze pokládati za hospodářské opatření, jímž bylo přerušeno hospodářské spojení krávy s usedlostí, na níž byla kráva chována, neboť ani zabavením nebylo toto spojení přerušeno. Právem proto soud prvé stolice pokládal dlužníkovo prohlášení za nerozhodné a exekuci zrušil jako nepřípustnou podle § 252 ex. ř.

Citace:

č. 11862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 129-131.