Čís. 12066.
Smlouva, jíž byl ujednán stavební příspěvek, jest po případě součástí nájemní smlouvy a jest stavební příspěvek považovati za část nájemného. Nejde však o zaplacení činže (§ 49 čís. 5 j. n.), není-li se žalobou domáháno zaplacení stavebního příspěvku, nýbrž devinkulace vkladní knížky, na níž jest stavební příspěvek uložen.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, R II 412/32.) Smlouvou ze dne 11. února 1932 najal žalovaný v žalobcově domě obchodní místnost. Smlouvou z téhož dne zavázal se žalovaný zaplatili žalobci za stavební náklady v najaté místnosti 35000 Kč a zavázal se dáti žalobci k zajištění tohoto nároku vinkulovanou vkladní knížku bankovního domu O. v K. Po dohotovení a předání místnosti měl žalovaný zaplatiti 35000 Kč a devinkulovati vkladní knížku. Po dohotovení a předání místnosti domáhal se žalobce na žalovaném, by žalovaný byl uznán povinným vymoci, by knížka znějící na 35000 Kč byla hotově vyplacena doručiteli. Tuto žalobu zadal žalobce na okresním soudě, v jehož obvodu byl předmět nájmu. Námitku místní a věcné nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Prosba žalobní zní, že žalovaný je povinen vymoci, by kontokorentní knížka znějící na jméno Josef K. a na vklad 35000 Kč byla hotově doručiteli vyplacena proti předložení kontokorentní knížky u firmy O., bankovního a směnárenského závodu v K. Žalobce tudíž žádá vyplacení 35000 Kč, jež jsou podle smlouvy ze dne 11. února 1932 stavebním příspěvkem. Podle názoru prvého soudu není tento stavební příspěvek činží, ani částí činže, protože nebyl žádán za užívání nájemného předmětu, nýbrž jde o náhradu stavebních nákladů, které, vznikly ještě před tím, než nájemní předmět byl dohotoven. Tento názor jest však nesprávný. Stavební příspěvek jest částí nájemného (viz čís. 9440, 9916, 9787, 11204 sb. n. s.). Stavební příspěvek jest další na několik let dopředu placenou činží. V souzeném případě jde o dvojí závazek, který měl podle obou ujednání žalovaný splniti. Měl jednak platiti měsíční činži 1500 Kč počínajíc 1. únorem 1932 vždy na prvního každého čtvrtletí, jednak zaplatiti na stavební náklad obchodní místnosti, která se měla zříditi, 35000 Kč a příspěvek k honoráři architekta Jana S-a 1400 Kč. Ježto podle § 49 čís. 5 j. n. žaloby o placení nájemného, a tomu tak v tomto případě jest — a hodnota sporného předmětu převyšuje hodnotu 5000 Kč, mohou býti podány jen u soudu sborového, není napadené usnesení v zákoně odůvodněno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Lze přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že druhou smlouvu ze dne 11. ledna 1932, jíž byl ujednán stavební příspěvek, jest považovati za součást nájemní smlouvy z téhož dne, a že stavební příspěvek jest považovati v souzeném případě za část nájemného. Domáhá-li se žalobce touto žalobou plnění, ujednaného nájemní smlouvou, pokud se týče doplňkem, jde o rozepři ze smlouvy nájemní podle § 49 čís. 5 j. n. Rekursní soud jest na omylu, domnívaje se, že tu jde o žalobu o zaplacení činže;, neboť žalobce se nedomáhá na žalovaném zaplacení činže, pokud se týče stavebního příspěvku, nýbrž se domáhá devinkulace předané mu vkladní knížky. Příslušná výjimka § 49 čís. 5. j. n. tedy zde nedopadá, a věcná příslušnost okresního soudu jest proto opodstatněna. Poněvadž však jde o rozepři z nájmu budovy v O., jest podle § 83 j. n. odůvodněna i místní příslušnost dovolaného okresního soudu v O.