Čís. 11885.

Stát neručí za úraz, který se přihodil členu komise provádějící domovní prohlídku podle důchodkového trestního zákona.
Přibráním obecního radního k domovní prohlídce podle důchodkového trestního zákona nebyl založen soukromoprávní zmocněnecký poměr obecního radního k československému státu.
(Rozh. ze dne 10. září 1932, Rv II 481/31.)
Žalobce domáhal se na československém státu náhrady škody, tvrdě, že utrpěl úraz při prohlídce domu, k níž byl důchodkovou kontrolou přibrán jako radní obce. Žaloba byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: První soud zamítl žalobu také z důvodu, že se žalobce nemůže domáhati náhrady škody, an si úraz, pak-li se mu přihodil, sám zavinil, poněvadž žalobce netvrdil, tím méně dokázal, že tvrzený úraz zavinil někdo ze členů komise (§§ 1295, 1297, 1311 obč. zák.). Správně dodal první soud, že, i kdyby tomu tak bylo, nelze najíti v zákoně oporu pro mínění žalobce, že stát jest zodpovědný za zavinění orgánu provádějícího domovní prohlídku. Žalobce uvádí v odvolání, že žalobní nárok zakládá na ustanovení §§ 1014 a 1015 obč. zák. Žalobce především, jak sám uvedl v žalobě, při domovní prohlídce spolupůsobil jako radní obce, nebo-li, jak se na protokolu podepsal, jako asistence, tedy jako orgán místní policie. Než, i kdyby byl orgánem státu, nemůže se dovolávati náhrady za úraz, který si způsobil vlastní neopatrností, jak sám uvedl v žalobě slovy :«že se do hlavy udeřil« (§ 1297 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nemá významu, zda se žalobce súčastnil prohlídky jako orgán místní policie, či jako orgán státu nebo jako svědek výkonu nebo důvěrník úřadu. Není předpisů, podle něhož by stát ručil za úraz, který by se dovolateli přihodil jako členu komise provádějící domovní prohlídku podle důchodkového trestního zákona. Dovolatel se neprávem odvolává na ustanovení § 1014 a 1015 obč. zák., ježto nebyl ve smluvním poměru k československému státu jako zmocněnec. Jeho přibrání k domovní prohlídce jako obecního radního takový poměr nezakládá, ježto nejde o soukromoprávní příkaz ku právnímu jednání a o soukromoprávní poměr žalobce k československému státu.

Citace:

č. 11885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 164-164.