Čís. 12065.
Nebylo-li přenesení poručenství rakouským soudem na soud tuzemský schváleno nejvyšším soudním dvorem ve Vídni, nenabylo účinnosti a jest usnesení tuzemského soudu, jímž bylo dáno svolení k osvojení rakouského nezletilce, i s předchozím řízením zmatečné.
Je-li osvojenec příslušníkem rakouským, jest otázku, zda jest nutoým přivolení dítěte, jeho příbuzných a zástupců nebo jiného úřadu, rozhodnouti podle právního řádu rakouského.
Jde-li jen o to, zda má býti nahraženo odpírané svolení oprávněné osoby svolením příslušného opatrovnického soudu, nelze do výroku pojati již ustanovení o tom, jakého příjmení bude dítě užívati.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, R II 391/32.)
Okresní soud Brno-město svolil k tomu, by nezletilá Augusta M-ová byla osvojena manželi B-ovými, a dodal, že osvojené dítě bude užívati příjmění osvojitelů »B-ová«. Rekursní soud k rekursu matky dítěte napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu zrušil usnesení obou nižších soudů a řízení jim předcházející jako zmatečné a nařídil soudu prvé stolice, by spisy postoupil příslušnému okresnímu soudu ve Favoritech jako soudu poručenskému k příslušnému jednání.
Důvody:
Poručenka jest podle domovského listu ze dne 11. kvěťna 1029 vídeňskou příslušnicí a tedy rakouskou státní občankou. Příslušným, soudem poručenským byl okresní soud ve Favoritech, který usnesením ze dne 9. ledna 1931 přenesl svou příslušnost podle § 111 třetí odstavec j. n. na okresní soud Brno město. Toto přenesení však nenabylo právní účinnosti a není proto okresní soud Brno město příslušným soudem poručenským, protože ono usnesení nebylo podle § 111 třetí odstavec j. n. schváleno nejvyšším soudním dvorem ve Vídni, což jest obligatorně předepsáno (bedarf stets der Genehmigung). Následkem, toho rozhodl první soud v právní věci, jež jest odňata tuzemskému soudnictví (§ 42 prvý odstavec j. n.) a jest jak jeho usnesení, tak i usnesení rekursního soudu i řízení jim předcházející zmatečné podle § 41 třetí odstavec zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., k čemuž jest podle § 41 čtvrtý odstavec téhož zákona přihlížeti z úřadu. Pro případ, že by nedostatek podle § 111 třetí odstavec j. n. byl dodatečně napraven, jest na to upozorniti, že nižší soudy přehlédly předpis § 12 druhé věty zákona o osvojení ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n., podle něhož jest otázku, žda je nutným přivolení dítěte, jeho příbuzných a zástupců nebo jiného úřadu, rozhodnouti podle právního řádu státu, jehož příslušníkem jest osvojenec. Nesměly by tudíž nižší soudy rozhodovati podle § 2 odstavec 3. uvedeného zákona, nýbrž podle právního řádu platného v otázce, o niž jde, pro republiku Rakouskou a bylo by na nich, aby příslušné právní normy, pokud je snad neznají, zjistily (§ 271 c. ř. s., § 34 zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.). Kvůli úplnosti se posléze podotýká, že dosud jde jen o to, zda má býti náhraženo odpírané svolení nemanželské matky k adopci svolením příslušného poručenského soudu; neměl tedy prvý soud do výroku pojati již i ustanovení o tom, jakého příjmění bude dítě dále užívati, neboť to jest součástí adopční smlouvy (§ 3 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n.), a o schválení smlouvy bylo by vydati usnesení zvláštní.