Čís. 11947.

Pozůstalostní dluh, jenž byl přihlášenými dědici uznán, patří mezi dluhy, jež byly převzaty při odevzdání pozůstalosti iure crediti. Lhostejno, že usnesení o odevzdání pozůstalosti neobsahuje výpočet pohledávek, k jichž zapravení byla pozůstalost na místě zaplacení odevzdána. Usnesením tím jest prokázán (§ 9 ex. ř.) přechod dluhu na přejímatele pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 1. října 1932, R II 375/32.)
Československý stát vedl k vydobytí daní, dlužných zůstavitelkou Kateřinou A-ovou, exekuci proti jejímu synovi Janu A-ovi a opíral exekuční návrh o výkaz nedoplatků daní, vydaný proti Kateřině A-ové, jako exekuční titul, a o usnesení okresního soudu v O. ze dne 22. února 1930, jímž se pozůstalostní jmění po Kateřině A-ové přenechává jure crediti zůstavitelčinu synu Janu A-ovi, proti tomu, že převezme všechny pozůstalostní dluhy. Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh podstatně z toho důvodu, že usnesení pozůstalostního soudu není exekučním titulem podle §§ 1, 7 ex. ř. a nemohou proto býti daně přímo proti dědici vymáhány. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Jde tu o případ singulární sukcese na dlužníkově straně pp rozumu § 9 ex. ř. Exekučním titulem jest výkaz nedoplatků proti zůstavitelce, usnesení, jímž pozůstalost jest odevzdána jure crediti exekutu, jest listinou, zajisté veřejnou, jíž jest dokázán přechod závazku zesnulého dlužníka na dědice. Předpoklady § 9 ex. ř. jsou tedy řádně splněny a nebylo důvodu, by exekuční návrh na základě těchto listinných dokladů byl zamítnut (srovnej Neumann Kom. ex. ř. str. 63, Neumann-Lichtblau str. 75, 76).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Okresní soud v O. zjistil v usnesení ze dne 16. dubna 1932, že berní úřad přihlásil k pozůstalosti po Kateřině A-ové daňový nedoplatek 5585 Kč, který byl přihlášenými dědici uznán. Tomuto zjištění stěžovatel neodporuje. Podle usnesení okresního soudu v O. ze dne 22. února 1930, převzal stěžovatel pozůstalostní jmění a všecky pozůstalostní dluhy ve výši 8137 Kč. Třebaže toto usnesení neodpovídá předpisu § 73 nesp. říz., neobsahujíc výpočet pohledávek, k jichž zapravení byla pozůstalost na místě zaplacení odevzdána, není přece pochybnosti o tom, že daňový nedoplatek byl k pozůstalosti přihlášen a uznán, že mezi dluhy, jež stěžovatel převzal, patřil i on. Usnesením o odevzdání pozůstalosti na místě zaplacení je dokázáno, že na stěžovatele přešla povinnost z výkazu o nedoplatcích daní, které dlužila Kateřina A-ová. Byly tu tedy všecky podmínky pro povolení exekuce proti němu podle §§ 7 a 9 ex. ř. Svolení finančního eráru k převodu dluhu z Kateřiny A-ové na stěžovatele bylo obsaženo v tom, že berní úřad onu pohledávku dobýval na stěžovateli.

Citace:

č. 11947. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 244-245.