Čís. 11983.

Věnem může býti i hypotekární súročitelná pohledávka, jejíž splatnost nastane teprve úmrtím osoby povinné ke zřízení věna.
O určení věna lze sice zakročiti již před sňatkem, povinnost dotační však nezaniká, nebylo-li před sňatkem žádáno o věno.
(Rozh. ze dne 14. října 1932, R I 818/32.)
Návrh provdané již dcery, by bylo jejímu manželskému otci uloženo, by jí zřídil věno výplatou hotových 12000 Kč nebo jich zajištěním na své nemovitosti, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud uložil otci, by své dceři věno 6000 Kč splatné v den jeho úmrtí zajistil knihovně na své nemovitosti s 5 % úroky. Dospěv k názoru, že přiměřeným jest věno 6000 Kč, uvedl rekursní soud ke konci důvodů: Ježto navrhovatelka prohlásila, že se spokojí s vyplacením věna teprve v době úmrtí otce, bylo uznáno opodstatněným zajištění pohledávky vzhledem k odsunutí splatnosti a bylo toto zajištění k návrhu navrhovatelky povoleno.
Nejvyšší soud nevyhověl otcovu dovolacímu rekursu. Důvody:
Nelze přisvědčiti rekurentu, že věnem nemůže býti hypotekární zúročitelná pohledávka, jejíž splatnost nastane teprve úmrtím osoby ke zřízení věna povinné. Věnem může býti podle § 1227 obč. zák. vše, co lze zciziti nebo užívati. Pohledávku způsobu shora zmíněného lze i zciziti i užívati; užívání záleží ve braní úroků; zda je zcizení hospodářsky snadné, či méně snadné, nerozhoduje; stačí jeho právní a hospodářská možnost. Že hypotekární pohledávka způsobu shora uvedeného může býti věnem, vyplývá i z ustanovení § 1218 obč. zák., že se věnem rozumí jmění mužovi nejen odevzdané, nýbrž i zajištěné. Mylný jest názor rekurentův, že věno musí býti požadováno před sňatkem, nikoliv i po sňatku; ustanovení takového není a nelze je dovozovati z toho, že zákon v §§ 1220 a 1221 obč. zák. jednající o povinnosti ke zřízení věna mluví o nevěstě a o snoubencích; z toho lze dovoditi jen, že lze o určení věna, jež jest závislým na sňatku (§ 1220 obč. zák.), zakročiti již před sňatkem, nelze však z toho dedukovati, že povinnost dotační zanikla, nebylo-li před sňatkem o věno žádáno.

Citace:

č. 11983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 302-303.