Čís. 11915.

Návrhem strany na opravu jejího jména ve vyhotovení rozsudku prvého soudu neprodlužuje se jí lhůta k odvolání v ten způsob, že by počínala teprve doručením opraveného rozsudku, nýbrž běží od doručení původního rozsudku.
(Rozh. ze dne 23. září 1932, R I 518/32.)
Odvolací soud odmítl odvolání žalované. Důvody: Napadený rozsudek byl doručen žalované dne 18. prosince 1931. Podáním, dne 28. prosince 1931 k prvému soudu došlým, žádala žalovaná o opravu svého jména v rozsudku z nesprávného »Anna Tileřová« na »Anna Titěrová«, kteroužto opravu prvý soud usnesením ze dne 30. prosince 1931 doručeným i s opraveným rozsudkem žalované dne 4. ledna 1932 provedl. Odvolání podáno bylo zástupcem žalované na poštu dne 18. ledna 1932. Jest rozřešiti otázku, zda v tomto případě běží lhůta k odvolání dnem doručení opraveného rozsudku, či dnem kdy doručen byl původní rozsudek. Oprava byla povolena k návrhu žalované, nikoli z úřadu a týkala se jen opravy jejího jména, nikoli však rozsudečného výroku nebo důvodů rozsudku, proti nimž právě může odvolání brojiti. Nesprávné jméno má sice význam v řízení exekučním, avšak tu oprava ta kdykoli k žádosti stran může býti provedena, aniž by se tím něco změnilo na samém nálezu. Žalovaná navrhnuvší opravu nemohla býti v pochybnostech, v jakém směru bude oprava provedena, takže nemusela vyčkávati doručení opraveného rozsudku, by podle něho teprve upravila odvolání. Jest zjevno, že se ani po opravě na rozsudku, ani ve výroku, ani v důvodech nic nezměnilo a že se změna týkala jen uvedení správného jména žalované, takže jde v tomto období sporu jen o formální opravu, jež nemůže býti důvodem, by tím neprodlužitelná lhůta k odvolání (§ 464 c. ř. s.) byla z důvodů pro spor bezvýznamných uměle prodloužena (srovn. rozh. čís. 8423, 9872 sb. n. s.). Dospěl proto odvolací soud z těchto úvah k právnímu závěru, že v souzeném případě lhůta k odvolání běžela od 18. prosince 1931, nikoli až do 4. ledna 1932, takže odvolání podané na poštu dne 18. ledna 1932, jest již podle § 464 c. ř. s. opožděné a bylo je proto podle §§ 471 čís. 2, 473, 474 čís. 2 c. ř. s. v zasedání neveřejném odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Odvolací soud správně dovodil, že šlo jen o formální opravu jména žalované strany, kterou žalovaná kdykoli, tedy i až po podání opravného prostředku mohla zaříditi. Učinila-li návrh na opravu rozsudku ve smyslu § 419 c. ř. s. v odvolací lhůtě, nebylo jí tím zabráněno v řádném provedení odvolání, nemusila zatím bez vyzvání soudu své vyhotovení rozsudku ani předkládati, a správně proto uznal odvolací soud, že se lhůta k odvolání počítá od doručení původního, nikoli teprve od doručení opraveného vyhotovení. Zařízení opravy nemělo tu pro odvolání a pro běh lhůty odvolací žádného významu a žádného účinku.

Citace:

č. 11915. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 202-203.