Čís. 11830.

Není závady, by soud povolující prozatímní opatření odnětím zástupčího práva a odvoláním likvidatora nemohl naříditi i zápis těchto skutečností do obchodního rejstříku.
V řízení o povolení prozatímního opatření nezáleží na tom, zda o nároku, jenž má býti zajištěn prozatímním opatřením, jest rozhodnouti v řízení sporném, či nesporném; předpokládá se jen, že rozhodnutí o nároku patří soudům.
(Rozh. ze dne 16. července 1932, R I 579/32.)
K návrhu několika společníků veřejné obchodní společnosti povolil soud prvé stolice prozatímní opatření v tom smyslu, že se Antonín P. odvolává jako likvidátor firmy F. a že se mu odnímá oprávnění zastupovati tuto firmu jako -likvidátor s tím, že jest odvolání Antonína P-a jako likvidátora firmy F. poznamenati v obchodním rejstříku. Rekursní soud vyloučil z usnesení prvého soudu mimo jiné opatření, že jest odvolání Antonína P-a jako likvidátora firmy F. poznamenati v obchodním rejstříku, ježto odvolání likvidátora na základě prozatímního opatření není předmětem zápisu do obchodního rejstříku (Komentář Staub-Piskův k obch. zák. čl. 12 § 4, 1908, Komentář Neumannův k ex. ř. § 1381).
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelů a změnil napadené usnesení v ten rozum, že obnovil usnesení prvého soudu potud, pokud jím bylo nařízeno poznamenati v obchodním rejstříku odvolání Antonína P-a jako likvidátora firmy F.; dovolacímu rekursu odpůrců navrhovatelů nevyhověl.
Důvody:
Navrhovatelé odporují napadenému usnesení jen potud, pokud rekursní soud změnil usnesení prvého soudu tím, že neuznal na zápis odvolání likvidátora Antonína P. do obchodního rejstříku. Otázka, zda lze zápis takový na základě prozatímního opatřeni v obchodním rejstříku provésti, jest v literatuře sporná. Kdežto Staub—Pisko v komentáři k obchodnímu zákonu (str. 54) a Neumann v komentáři k exekučnímu řádu k § 381 zápis takový nepřipouštějí, soudí opačně Neumann—Lichtblau v komentáři k exekučnímu řádu (str. 1184) i Dr. Rintelen ve spise o prozatímních opatřeních (str. 35). Hledíc k předpisům čl. 133, 134, 135 obch. z., podle nichž změna v osobě likvidátorů, k níž došlo buď z usnesení společníků, buď k návrhu některého společníka soudem, musí býti opovězena k zápisu do obchodního rejstříku, právě tak, jako zánik plné moci likvidátora, a že i podle čl. 135 poslední odstavec obch. zák. má tu význam zásada publicity obchodního rejstříku pro tento zápis (čl. 25, 46 obch. zák.), a v úvaze, že i § 342 ex. ř. nařizuje, by při povolení vnucené správy podniku, který je pod firmou, zapsán do obchodního rejstříku, bylo jméno vnuceného správce do obchodního rejstříku zapsáno a vyhlášeno, — není vážného důvodu upírati soudu povolujícímu prozatímní opatření právo, by kromě odnětí práva zástupčího a odvolání likvidátora mohl též naříditi zápis těchto skutečností do obchodního rejstříku. Neboť tím bude jen vyhověno zásadě o spolehlivosti a pravdivosti zápisů obchodního rejstříku v zájmu veřejném a zamezí se tím případné ztížení při provádění likvidace. Veden těmito .úvahami, změnil nej vyšší soud napadené usnesení, jak svrchu uvedeno.
Odpůrci vytýkají napadenému usnesení zmatečnost podle § 477 č. 6 c. ř. s., leč neprávem. Podstata tohoto zmatku záleží v tom, že rozhodnuto bylo o věci k právnímu pořadu nenáležející. Toho však v tomto případě není. Neboť nezáleží v řízení o prozatímním opatření na tom, zda má býti rozhodnuto o nároku v řízení sporném, či nesporném, ale vždy se předpokládá, že rozhodnutí o návrhu patří soudům (Hora: Soustava exekučního práva, str. 290, také Neumann komentář k § 378 ex. ř.). Rekurenti sami připouštějí, že věc tato patří do nesporného řízení, tedy, že o ní náleží rozhodovati soudům. Tím padá námitka zmatečnosti. Posouzení věci stalo se podle předpisů exekučního řádu, které platí podle § 402 ex. ř. i pro řízení o prozatímních opatřeních.

Citace:

č. 11830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 81-82.