Čís. 11941.Zvláštního soudního vyrozumění vymáhajícího věřitele o zrušení prodejového řízení movitostí není zapotřebí, byl-li vymáhající věřitel soudem vyzván k pojmenování kupce podle formuláře 276 s následky tam uvedenými a marně uplynula lhůta soudem mu daná. Pojmenoval-li však vymáhající věřitel ve lhůtě kupce, pojmenovaný kupec se však k stanovenému prodeji z volné ruky nedostavil, měl exekuční soud, zrušivší pak prodejové řízení z úřadu, o zrušení vyrozuměti i vymáhajícího věřitele. Neučinil-li tak, bylo na něm, by při napotomním rozvrhovém roku z úřadu přihlížel k nároku vymáhajícího věřitele na uspokojení z exekuční podstaty podle pořadí nabytých práv, byť i nárok vymáhajícího věřitele nebyl písemně ohlášen k rozvrhovému roku. (Rozh. ze dne 30. září 1932, R I 726/32.) V řízení o exekuci na svršky vymáhající věřitelka, firma U., byvši vyzvána soudem podle formuláře 276, by do čtrnácti dnů oznámila kupce, výzvě vyhověla a jmenovala kupce v osobě T-a. Prodej z volné ruky byl stanoven na den 4. ledna 1932, pojmenovaný kupec se však nedostavil. Exekuční soud zrušil prodejové řízení dne 7. ledna 1932 a dal příkaz kanceláři, by o tom vyrozuměla formulářem 160 vymáhající věřitelku a dlužníka. Toto usneseni bylo doručeno vymáhající věřitelce teprve dne 9. května 1932. Dne 17. března 1932 se konal rozvrhový rok, při němž nebyl vzat zřetel na pohledávku vymáhající věřitelky firmy U. Rekursní soud přikázal firmě U. 907 Kč 79 h podle pořadí zabavení. Důvody: V exekuční věci E 1665/31 firmy U. bylo sice prodejové řízení usnesením ze dne 7. ledna 1932 zrušeno, avšak usnesení to bylo doručeno zástupci této věřitelky až dne 9. května 1932, jak je zřejmo ze zpátečního lístku, tedy až po vydání napadeného rozvrhového usnesení, a proto měl prvý soud k pohledávce této věřitelky hledět podle § 285 ex. ř. z úřadu, byť i pohledávku svou k rozvrhovému jednání nebyla přihlásila. Nejvyšší soud vyhověl do volacímu rekursu vymáhající věřitelky firmy S. potud, že přikázal firmě U. jen 497 Kč 58 h. Důvody: Bylo by lze souhlasiti s názorem rekurentky, že není zapotřebí zvláštního soudního vyrozumění vymáhajícího věřitele o zrušení prodejového řízení movitostí, byl-li vymáhající věřitel soudem vyzván ku pojmenování kupce podle formuláře 276 s následky tam uvedenými a marně uplynula lhůta soudem mu daná, neboť tu vysloví soud zrušení prodeje podle §§ 200 čís. 3, 282 ex. ř. z úřadu a bylo by zbytečné uvědomiti vymáhajícího věřitele o důsledku předem mu již oznámeném. V souzeném případě byla vymáhající věřitelka firma U. soudem podle formuláře 276 vyzvána, by do čtrnácti dní oznámila kupce, firma výzvě vyhověla a kupce v osobě T-a pojmenovala, a byl prodej z volné ruky stanoven na 4. ledna 1932, pojmenovaný kupec se však nedostavil. Exekuční soud zrušil prodejové řízení dne 7. ledna 1932, dal i příkaz kanceláři, by vyrozuměla o tom formulářem 160 vymáhající věřitelku a dlužníka (§ 282, třetí odstavec ex. ř.), ale doklad o tom, že strany dostaly usnesení, ve spisech schází, a ze zpátečních lístků jest patrno, že jim bylo vyrozumění doručeno teprve dne 9. května 1932, tedy dávno po rozvrhovém roku, který se konal 17. března 1932. Vymáhající věřitelka tudíž před rozvrhovým rokem nevěděla, že prodejové řízení bylo z úřadu zrušeno, zrušení to sama nenavrhla, a mohla proto právem očekávati, byť i písemně neohlásila své nároky k rozvrhovému roku, že soud z úřadu podle § 285 ex. ř. přihlédne k jejímu nároku na uspokojení z exekuční podstaty podle pořadí nabytých práv. Podle třetího odstavce § 285 ex. ř. a podle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914 čís. 43 min. věst. soud má k nárokům vymáhajícího věřitele při rozvrhu přihlížeti, podal-li věřitel, zrušivší prodejové řízení, přihlášku; úsudek z opaku nasvědčuje tomu, že soud musí hledět k nárokům oněch vymáhajících věřitelů, kteří prodejové řízení nezrušili (rozhodnutí čís. 5779 sb. n. s.). Nepřihlížel-li exekuční soud při rozvrhu k nároku věřitelky firmy U., právem si stěžovala, rekursní soud, vyhověv rekursu, správně posoudil věc, a neměl by dovolací rekurs úspěch, kdyby byl rekursní soud při výpočtu pohledávky U. hleděl k tomu, že věřitelka omezila původní pohledávku při výkonu zabavení na 250 Kč 80 h s přísl., ježto dlužník již dne 9. října 1931 zaplatil 400 Kč. Rekurentka bere v odpor napadené usnesení v celém rozsahu a stěžuje si proto, že byla přisouzena celá pohledávka firmě U., což jest vztahovati i na část, o niž věřitelka omezila svou pohledávku. Podle zásady § 233 ex. ř. bylo soudu dovolacímu napraviti přehlédnutí rekursního soudu a přisoudil tudíž firmě U. na místě původních 907 Kč 79 h správně jen 497 Kč 60 h.