Čís. 11966.

Byla-li prodaná věc kupiteli odevzdána s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny a kupiteli před úplným zaplacením kupní ceny exekučně zabavena a prodána, nemůže se kupitel domáhati zrušení kupní smlouvy ani z důvodu správy ani z důvodu zkrácení nad polovici ceny, zavinil-li sám, že k exekuční dražbě došlo tím, že nevyrozuměl prodatele o zabavení prodané věci, by prodatel své vlastnické nároky k ní mohl uplatniti.
(Rozh. ze dne 7. října 1932, Rv I 299/32.) Žaloba kupitele na prodatele auta o zrušení kupní smlouvy byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobce se domáhá žalobou zrušení kupní smlouvy jednak pro zkrácení nad polovici ceny, jednak z důvodu správy pro neodstranitelné vady auta. Prvý soud zjistil, že auto po uzavření koupě bylo žalobci odevzdáno, že si žalovaný vyhradil k autu vlastnictví až do jeho úplného zaplacení, že auto, jehož kupní cena dosud není úplně zaplacena, bylo pak soudně zabaveno vymáhajícím věřitelem Františkem M-em, že žalobce byl při zabavení přítomen, a že se při něm nezmínil o vlastnických nárocích žalovaného, kdežto jako vlastníka druhého zabaveného auta uvedl Ondřeje B-a, že žalovanému neoznámil zabavení sporného auta, takže žalovaný nemohl uplatniti své vlastnické nároku k autu a že auto bylo pak dne 28. března 1930 exekučně prodáno. Tato zjištění prvého soudu nebyla dovolatelem v jeho odvolání napadena a jest proto z nich vycházeti. Zrušení kupní smlouvy i z důvodu správy pro neodstranitelné podstatné vady po rozumu § 932 obč. zák., i z důvodu pro zkrácení nad polovici ceny podle § 934 obč. zák., kteréžto zákonné ustanovení však nemůže tu přijíti k platnosti vzhledem k ustanovení čl. 286 obch. zák., má v zápětí obnovení dřívějšího stavu. Jde-li tedy o koupi auta, mělo by zrušení kupní smlouvy v zápětí, že by žalobce byl povinen vrátiti žalovanému koupené auto. Ježto však sporné auto bylo prodáno v exekuční dražbě, zanikla tím pro žalobce možnost, by žalovanému vrátil prodané auto. Že by mu bylo možno auto si snad zaopatřiti a tak dostáti závazku, který by mělo zrušení smlouvy v zápětí, žalobce ani netvrdil, tím méně prokázal. Náhodu, která by sprošťovala žalobce z povinnosti ke vrácení auta v případě zrušení smlouvy, nelze v exekuční dražbě spatřovati, ježto žalobce sám svým chováním zavinil, že k exekuční dražbě došlo, tím, že nevyrozuměl žalovaného o zabavení auta, by žalovaný své vlastnické nároky k autu mohl uplatniti (§ 1311 obč. zák.). Ježto se tudíž žalobce vlastním zaviněním zbavil možnosti vrátiti žalovanému sporné auto, pozbyl i oprávnění k uplatňování nároku na zrušení smlouvy ze správy podle § 932 obč. zák. a nepříslušel by mu nárok ten ani z důvodu § 934 obč. zák. ani, kdyby ustanovení čl. 286 obch. zák. nepřicházelo k platnosti. Byla proto právem zamítnuta žaloba již z tohoto důvodu.

Citace:

č. 11966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 270-271.