Čís. 12000.
Za náležitý doklad veřejných dávek (nedoplatků pojistného podle
zákona o sociálním pojištění ze dne 9. říjná 1924, čís. 221 sb. z. a n.) přihlášených k rozvrhu nejvyššího podání lze považovati jen listinu, zřízenou v předepsané formě osobami k tomu oprávněnými. Vedoucí úředník nemocenské pojišťovny není jejím zákonným zástupcem a není oprávněn za ni jednati.
Listinu o vyměření pojistného opatřenou jen podpisem vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny nelze uznati za listinu vydanou od nemocenské pojišťovny platným způsobem a podávající náležitý doklad o jejích veřejnoprávních nárocích. Takovou vadnou listinu nelze považovali ani za správní akt osvědčovací, aniž ji lze klásti na roven ověřenému opisu řádného platebního výměru nebo výkazům berních úřadů.
(Rozh. ze dne 20. října 1932, R I 602/32.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané nemovitosti vyhověl soud prvé stolice odporu proti přikázání pohledávky zemědělské nemocenské pojišťovny pro politický okres S. přihlášené dle platebního výměru podle § 175 zák. ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 184/1928 z důvodu, že platební výměr jest podepsán jen vedoucím úředníkem, nikoliv však zákonným representantem, a že ani z předchozího platebního výměru není zřejmo, z jakého podnikání a na kterých pozemcích příspěvky jsou účtovány. Rekursní soud nevyhověl rekursu zemědělské nemocenské pojišťovny pro politický okres S. Důvody: Podle § 63 čís. 2 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. jest povoláno představenstvo, by na venek zastupovalo nemocenskou pojišťovnu ve všech věcech, které nejsou zákonem neb stanovami vyhrazeny usnesení valné hromady nebo jiných orgánů pojišťovny. Jest tedy k podpisování listin pro veřejnost určených a tedy i platebních výměrů povolán především starosta jako člen představenstva. Podle § 70 téhož zákona vedoucí úředník nemocenské pojišťovny má působnost jen vnitřní, nikoliv na venek. K tomu by bylo potřebí zvláštního ustanovení stanov. Podle věstníku Ústřední sociální pojišťovny, ročník I., čís. 8 dato Praha 9. 5. 1927, č. j. 5526/N-217, oběžníku o podpisování spisů nemocenských pojišťoven, — jejž rekursní soud má po ruce, — vydaného všem nemocenským pojišťovnám a jejím svazům, byly nemocenské pojišťovny upozorněny na ustanovení 2. odst. § 101 dosud platných vzorných stanov, podle nichž všechny spisy a listiny, obsahující usnesení představenstva, podepisuje starosta a jeho náměstek a vedoucí úředník. Jen běžnou korespondenci může podpisovati úředník k tomu určený, nikoliv však výměry, ukládající platební povinnost, jak jest v témže oběžníku uvedeno. Nelze tedy pokládati sporný platební výměr bez podpisu starosty, opatřený jen podpisem vedoucího úředníka, za listinu veřejnou v předepsané formě zřízenou, jež by podávala úplný důkaz toho, co v ní jest úřadem úředně prohlášeno, nebo dosvědčeno (§ 292 c. ř. s.). Již z tohoto důvodu vyplývá, že soud první stolice nebyl oprávněn k této vadné listině hleděti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V § 210 ex. ř. jest uloženo osobám, jež jsou se svými nároky poukázány na nejvyšší podání, by své nároky ohlásily před rozvrhovým rokem anebo při něm a by, nejpozději při rozvrhovém roku předložily v prvopise nebo v ověřeném opise listiny, které jsou dokladem jejich nároků, nejsou-li již u soudu, jinak by se přihlíželo při rozvrhu k jejich nárokům jen potud, pokud z veřejné knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů najevo jde, že jsou podle práva platné a k uspokojení způsobilé. Stěžovatelka podala k rozvrhovému roku písemnou přihlášku a jako doklad přihlášených nároků předložila zároveň listinu ze dne 30. září 1931, nadepsanou »Platební výměr podle § 175 ze dne 9. října 1924, č. 221 sb. z. a n. ve znění zák. čís. 184 — 1928«, opatřenou razítkem Zemědělské nemocenské pojišťovny a podpisem vedoucího úředníka, jde především o to, zdali tuto listinu lze považovati za náležitý doklad přihlášených nároků ve smyslu § 210 ex. ř. Rekursní soud vyslovil názor, že tato listina je vadná a že prvý soud nebyl ani oprávněn k ni přihlížeti, ježto není podepsána starostou nemocenské pojišťovny nebo jeho náměstkem, nýbrž jen vedoucím úředníkem, a není tedy zřízena v předepsané formě (§ 292 c. ř. s.). Naproti tomu se stěžovatelka snaží dovoditi, že předložený platební výměr vyhovuje předpisu § 210 ex. ř., že jest to listina formálně bezvadná ve smyslu § 292 c. ř. s., po případě, že jest ji považovati za správní akt osvědčovací, který prý se rovná ověřenému opisu. S těmito názory stěžovatelky však nelze souhlasiti. Spornou listinu by bylo považovati za náležitý doklad přihlášených veřejnoprávních dávek (nedoplatků pojistného podle zákona o sociálním pojištění) jen tehdy, kdyby byla zřízena v předepsané formě osobami k tomu oprávněnými. Jest sice pravda, že zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu novely ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 sb. z. a n. neobsahuje výslovného předpisu o formě, v jaké mají býti zřízeny platební výměry a listiny prokazující na venek pohledávky nemocenských pojišťoven, avšak výslovného předpisu o této formě není ani třeba, ježto z ustanovení zákona o orgánech nemocenských pojišťoven a o jejich působnosti lze jasně seznati, kdo jest povolán nemocenskou pojišťovnu na venek zastupovati a tudíž i za ní platně podpisovati listiny uvedeného druhu. Správa a zastupováni nemocenské pojišťovny ve všech věcech, jež nejsou zákonem nebo stanovami vyhraženy usnesení společné schůze představenstva a dozorčího výboru nebo sboru delegátů nebo jiným orgánům pojišťovny, přísluší podle § 63 zákona o soc. poj. představenstvu nemocenské pojišťovny. Představenstvo volí ze sebe podle § 62 starostu a jeho náměstka. Působnost vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny jest vymezena v § 70 zákona o soc. poj. Podle tohoto ustanovení přísluší vedoucímu úředníku řídíti práci pojišťovny, to jest denní, běžnou agendu (viz výklad Dr. Gallasa a Dr. Janoštíka, IV. vydání, str. 147), ale jinak mu nepřísluší jinaké rozhodování, nýbrž jen oprávnění činiti návrhy představenstvu, účastniti se s hlasem poradním schůzí orgánů uvedených v druhém odstavci § 70, předložiti po připadě jejich usnesení Ústřední sociální pojišťovně k rozhodnutí a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí. Z toho plyne, že zákonným zástupcem nemocenské pojišťovny není její vedoucí úředník sám o sobě a že není oprávněn za ní jednati. (Srovnej rozhodnutí čís. 8095 sb. n. s.) Nelze proto listinu o vyměření pojistného, opatřenou jen podpisem vedoucího úředníka uznati za listinu vydanou od nemocenské pojišťovny platným způsobem a podávající náležitý doklad o jejích veřejnoprávních nárocích. Takovou vadnou listinu nelze považovati ani za správní akt osvědčovací, ani ji nelze klásti na roveň ověřenému opisu řádného platebního výměru nebo výkazům berních úřadů, jak se marně snaží stěžovatelka dovoditi.